|| !! Čtěte Pravidla !! ZDE || AKTUÁLNĚ: Kumiko Zpět; Mangai no Chikara již brzy;

Únor 2009

Jdu pryč

25. února 2009 v 14:37 | Misaki Kumiko |  Aktuality
Fajn, vyštvali jste mě, jste spokojení? Mluvím ke svým velice "inteligentním" spolužákům, kteří když mají možnost mi ublížit nebo mě trápit, tak to s radostí dělají! Prohánějte se tu, všechno si o mě přečtěte, jistě jste to udělali už i na mobilech ve škole!! Pak se mi můžete vysmívat, používat moje hlášky, to, co jsem kde napsala, aji se mi vysmívat kvůli povídkám, jo, fajn!! S tím počítám, nebylo by to prvně! Tenkrát, když o mě "kdosi" napsal ty lži z Anglie, tak jste se mi taky vysmívali a BEZDŮVODNĚ!! Teď důvod máte, tak prosim, račte!! Já už jsem se dávno naučila nevnímat!

A až budete něco potřebovat, tak MNĚ se vyhýbejte velikánským obloukem!! Otravujte si lidi, který berete jako kamarády a ne jako terč!!!

Vy ostatní, kteří chcete číst ty moje zajisté trapné kecy, povídky, komixy a učit se se mnou Japonštinu, tak mi napište do komentářů, napíšu vám adresu nového blogu. Ale už v životě nedopustím, aby se to, co se stalo, událo podruhé. Nikdy!

Světlo ve Tmě díl 4.

22. února 2009 v 19:49 | Oritsunika Takashi |  Světlo ve tmě

mám tu pro vás další díl pokračování Světla ve tmě.

Strašidelně krásný večer

22. února 2009 v 18:50 | Oritsunika Takashi |  Oritsunika Takashi

Přes prázdiny jsem byla na chatě, jezdím tam na koníky, prostě krásné dny. Napadlo mě napsat pocit který jsem měla jednou jak jsem jela zpátky z vesnice na chatu.

Byl už večer tma, cesta na autobus krátká, ale i tak se zdálá dlouhá. Se strachem v srdci jsem šla po cestě kde stálo pár domů a dvě lampy, které mi jako jediné svítily na cestu. Stála jsem na zastávce a pořád jsem ve tváři měla ten vítr, který na mě vál když jsem v plném cvalu stála v sedle té nejkrásnější kobylky, sníh na loukách nám se oběma vrážel do tváře. I přes velké závěje, jela v největší rychlosti, a já měla pocit jako bych létala.
Do očí mi náhle vrazí světlo z autobusu. Nastoupím. V autobuse je zhasnuto a asi jen dva lidi, sednu si dozadu, opřu si hlavu o okýnko, a dívám se z něj. jedeme kolem lesa, ve tmě se zalesknou oči srnky, vše působí jinak, jako by vše ožívalo, v uších mi hraje temná a přitom krásná hudba, přesně taková jako pocit který z tohoto večera mám. Vystoupím, jdu po cestě a musím kolem lesa kde stojí tři chaty ve kterých nikdo není. Srdce mi buší jako o život, mám strach jen na tuto cestu vejít. Třesu se zimou a nervy, pocit že někdo za mnou je mě doprovází, ale nedokážu se otočit. Nemám jinou možnost, musím jít, raději začnu utíkat. Nohy se mi do sněhu zaboří tak že spadnu. Rychle vstanu a jdu dál, náhle na mě v dálce mává někdo s baterkou, a ke mě se blíží dva psi. Celá šťastá je objemu a jdu k mamce, která mi přišla naproti. V chatě si lehnu do postele s horkou čokoládou a myslím na jednu osobu.

Jsem tu v plné síle :D:D

16. února 2009 v 11:50 | Oritsunika Takashi |  Aktuality
Táákže, víte co já to tu rozjedu. Nenechám tu holky, prostě tu budu přidávat povídky atd.. kdo to bude číst bude kdo ne tak ne.

Moje povídky: Světlo ve tmě- budu v ní pokračovat, jak jsem si jí tak pročítala tak mě pár věcí napadlo nokdo ji ještě nečt první 4 díly jsou zde.

Takashin příběh- Tady není v čem pokračovat, ale kdo by měl zájem si ji přečíst tak může zde.

Proti všem rizikům- Tuto povídku dokončím každopádně, můžete se těšit na další dílky kdyby vám něco uniklo a nebo byste si chtěli oživit paměť tak mužete zde.

TO JE ODE MĚ ZATÍM VŠ ETAK ZATÍM AHOOJ

Hlásím se :)

15. února 2009 v 16:21 | Oritsunika Takashi |  Aktuality
Jak tak vidím asik tady nemá cenu být, Kumiko a Sayuri se o to tadyk postarají. Nemyslím to zle, baví mě psát povídky, baví mě psát aktuality všechno, ale zklamalo mě trochu od vás že nebyla žádná odezva. Ať už k povídce, nebo ke článkům, článek k Valentýnu jsem psala půl hodiny, ovšem že jsem to zapoměla uložit a celé se mi to smázlotakže celé znova( njn blondýna ).
Víte jak komentáře jsou takové ohodnocení, nevadí mi kritika jsem ráda za každou pochvalu, ale když nic tak nevím co si mám myslet no. A co nesnáším je nejistota. Tak snad chápete a hned mě nějak neodsoudíte.

2. řada Těžkých Rozhodnutí... Co vy na to? :)

14. února 2009 v 14:04 | Misaki Kumiko
Nu, Takashi už za nás všechny popřála krásného Valentýna a napsala k tomu nádherný článek... Na mě zřejmě zapůsobila zvláštní konstelace hvězd či co a zase vymýšlím blbiny... Včera v noci, když jsem si pročítala svojí povídku Těžká Rozhodnutí, mě napadla jedna taková šílenost...

Co bste řekli na druhou řadu Těžkých Rozhodnutí? Naše nemilá, arogantní a nepředvídatelná Misaki Kumiko se pobila se šéfem Akatsuki a odešla. Jak to s ní dopadne? Co stojí za tím, že má takové schopnosti? Proč je tak odtažitá a přes všechen svůj odpor k neštěstí ji celý život provází jen smutek? Jak to je s jejími tajemnými svitky?

To všechno bychom se dozvěděli v druhé řadě.

ALE

Těžká Rozhodnutí jsem nepsala sama a potřebuji svolení minimálně Bajči, abych mohla použít její postavu Misaki Sayuri, popřípadě i svolení Hinaty-hime, abych se mohla zmínit o její postavě Misaki Ayace. Na tom to všechno stojí a padá. Jestli mi to ty dvě nepovolí, tak si budu psát Těžká Rozhodnutí sama pro sebe, ale zveřejnit je nemůžu.

Valentýn

14. února 2009 v 7:00 | Oritsunika Takashi |  Aktuality
Jak už to tak vypadá máme tu zas 14. února neboli Valentýn- svátek všech zamilovaných. Zamilovanost je pocit kteří každý z nás už prožili nebo prožívají, pocit který cítíme jako studený vítr ve tváři, nebo teplo u srdce když jsme v objetí někoho koho máme opravdu rádi.

Pamatujte: Lásky bolí, smějí se, umí udělat člověka šťastným, umí zničit život. Nejlepší lék na nešťastou lásku je být s člověkem kterému opravdu věříme, máme jej rádi, umí nám pomoct v nejhorších chvílích, je s námi v boji i v míru, pomůže nám i když je daleko i když je blízko, člověk kterého můžeme nazvat přítelem. Takovým to lidem patří Valentýn, lidem kteří nás neopouštějí a umí pomoct i v nejhorších chvílích. Život je to nejkrásnější co máme a to bohatství které při něm získáváme je právě přátelství a láska.


Jak už zní věta: Proč definovat lásku slovy, když stačí gesta?


gesta která lásku doprovázejí, v pravé lásce nejsou slova potřeba stačí se pořádně vcítit do gest a hned poznáme co k nám daná osoba cítí, proto se lásky nemůžeme jen tak snadno vzdát. Stačí totiž jedno jediné gesto a znova se zamilujeme. I když nám někdy zazní v hlavě věta " nesmím se už nikdy zamilovat!" stačí tak málo a už je zas vše od začátku. Šimrání v břiše, v myšlenkách jsme stále jen s jedinou osobou, když nám z očí tečou slzy navíme jestli to je štěstím, nebo smutkem. A když přijde těžké období, kdy víme že už se s danou osobou neuvidíme, vždy tu jsou pro nás lidi které máme rádi a kteří nás neopouštějí. Nemluvím pouze o osobách, ale i o zvířecích kamarádech i těmto Valentýn patří.


Tak všem přejí nádherné prožití Valentýnu, prožijte jej s osobami které máte rádi, nebo je milujete. Se svými zvířecími kamarády, se svými opravdovými přátely.

Nezapomínejte Valentýn je svátek pro každého.


Oritsunika Takashi.


Konoha no Chuugakkou - 21. kapitolka

13. února 2009 v 16:24 | Misaki Kumiko (Reina) |  Konoha no Chuugakkou

Konoha no Chuugakkou= Konohská Střední

(pro neznalé japonštiny)

Po dlouhé odmlce, promiňte mi...


"Asi byste si měl promluvit tady s naším hlavním doktorem."
"Cože?!" zeptal se nechápavě Sasuke a jeho pozornost se přesunula na doktora.

má to vůbec cenu?

11. února 2009 v 18:03 | Oritsunika Takashi |  Aktuality
Ahojdá, chtěla jsem se zeptat mám tento blog vůbec dále udržovat dávat sem povídku přídávat sem nějáké članky a prostě všechno co k blogísku patří?a nebo se na to mám vykašlat ať vím jestli to má vůbec cenudíky. zatím se mějte krásně


Takashi je tu :D:D

9. února 2009 v 18:51 | Oritsunika Takashi |  Aktuality
Jé Ahoooj lidi, jo no jsem tady, to byla dlouhá pauza co?Víte někdy se navyznám sama v sobě, ale vím proč to tak je. V poslední době mě doprovázejí moje "zvláštní nálady" raději nebudu rozvádět dál. Ale už bych si bez těchto nálad nedokázala svůj život představit. Už přece jen životem nás provázejí různé situace kterých mužeme využit, nebo je pustit dál. Všechno se kolem nás točí my se jen musíme chytit správné chvíle a pak už jen stačí si uvědomit co vlastně chceme. A to já právě potřebovala, čas ve kterém bych si vše srovnala. Konečně mám život tam kde chci mít, teď už jen čekám než mi přijde na kterou školu jsem se dostala. Tajně doufám že na Veterinu do Kroměříže. No to stačí o mě.

No povídky víte mám teď jistou inspiraci a mám i náladu přesně tu "zvláštní"takže pokračuji s Proti všem rizikům a upozorňuji začínám se ještě více rozjíždět takže kdo nemá na to žaludek tak to nečtěte. Teď bude nějáký ten nudnější dílek a pak.
No ještě něco kdo ještě nečetl mou starou povídku Takashin příběh tak si ji může přečíst ZDE
To jsem ještě začínala takže mějte soucit.

No tuž tak tento blog navštěvujte dál a dobře se tu bavte.

Takashi má pauzu

1. února 2009 v 18:24 | Oritsunika Takashi |  Aktuality
Lidičky omlouvám se, ale potřebuju pauzu. Začínám teď žít, máme 2 psy kterým se chcu maximálně věnovat, chodím na koníky prostě nemám skoro čas. Vrátím se snad, ale teď potřebuju čas. Nemám ani nápady na další díly povídky Proti všem rizikům. Až nějáký napíšu tak je sem dám ale do té doby prostě ode mě nic nečekejte.
Na školu se vymlouvat nebudu, i když vysvědčení mi nedopadlo tak jak jsem potřbovala a chtěla, dopadlo vcelku blbě, ale tak teď už to je jedno.
No to bude tak vše, ještě jednou se omlouvám všem.
Tak zatím Ahoooj.