|| !! Čtěte Pravidla !! ZDE || AKTUÁLNĚ: Kumiko Zpět; Mangai no Chikara již brzy;

Listopad 2008

Japonština- 1. lekce- ZÁJMENA OSOBNÍ 4/4

30. listopadu 2008 v 17:45 | Misaki Kumiko |  Japonština
Tak a máme tu poslední část první lekce Japonštiny, a to zájmena. Doufám, že se je všichni budete učit navzpamněť a kdyby s vámi někdo o půlnoci zacloumal, tak mu vysypete všechny zájmena z rukávu, jako by to byl váš rodný jazyk :)) Jestli to tak umíte, je jen na vašem svědomí a také je na vašem uvážení, jestli se chcete učit všechny a nebo jen univerzály. To je podle toho, k čemu Japonštinu chcete umět.

Konoha no Chuugakkou- 9. kapitola

28. listopadu 2008 v 16:22 | Misaki Kumiko |  Konoha no Chuugakkou

Konoha no Chuugakkou= Konohská Střední

(pro neznalé japonštiny)



"Co když ne?"
"Tak tu budeme takhle stát, dokud nepůjde někdo kolem."
"Jestli tudy vůbec někdo půjde."
"Chceš tím říct, že tudy nikdo nechodí?"
"Tohle je cesta k čtvrti Uchihů. A ti už dneska sotva někam půjdou."
"Ne, tohle nezkoušej!!! Jestli nás někdo uvidí, ve škole z toho bude poprask!!!"
"Těch já už zažil!"
"Ale já ne! Chci bejt neviditelná!"
"To se ti stává často, že děláš opačný věci, než ty, který dělat chceš?"
"Jak to sakra myslíš?!"
"Neměla jsi za mnou lízt, když jsi chtěla bejt neviditelná. Mohlo ti bejt naprosto jasný, jak to dopadne. Nebo sis myslela, že si vyslechnu, jakej jsem idiot a pak s úsměvem v klidu odejdu?"
"No... já... totiž..." Sakuru ale přerušil křik někoho, kdo stál opodál na cestě.
"Sasuke, ty kokote, okamžitě vypadni helpnout mámě!!"
"A co kdybys jí helpnul ty, co, ty hajzle?!"
"Já jdu se Shisuim na metalovej koncert, takže bye bye a užij si to tu, ty lůzre."
"Cože?! Jestli můžeš vypadnout ty se Shisuim, tak nevím, proč zrovna já bych musel rvát prádlo do pračky!"
"No to je ale smůlička."
"Ty hovado!!!" rozčílil se Sasuke a běžel za vysokým klukem, který stál opodál. Sakura ho moc neviděla, ale zahlédla, že ti dva jsou si hodně podobní. Sbalila se a co nejrychleji odešla. Do očí se jí z nějakého důvodu vehnaly slzy, sama to nechápala, ale byla vyděšená, nenávist se v jejím těle bila s touhou. Nemohla domů, její matka by na ní poznala, že se něco stalo a matce se svěřovat nehodlala, jen věděla, kde bydlí Naruto, běžela tedy k němu.


Otevřela zničená dveře bez klepání. Naruto byl zrovna rty přímo u Hinaty, ale v tu chvíli, kdy se otevřely dveře, se od sebe ti dva odtrhli. Ale když Naruto uviděl ubrečenou Sakuru, omluvil se pohledem Hinatě a hned běžel k ní.
"Co se stalo?"
"Ten... ten... ten...IDIOT!!!"
"Jako bych ti to neříkal, abys za ním neběhala... Co ti provedl?"
"Totálně mě zničil!"
"Jak??" Sakura se ještě víc rozbrečela. Hinata nesměle přišla blíž a obávala se o Sakuru.
"Co se stalo, Naruto-kun?"
"Já sám nevím. Potkala Sasukeho a rozhodla se mu hrdinsky vynadat."
"A co jí udělal?"
"Vím já? Nemá na sobě ani škrábanec, fyzicky jí ublížit nemohl."
"To bych od něj ani nečekala."
"Sakuro! Co ti udělal?"
"Já... Řvala jsem na něj, aby se ke mě nepřibližoval. Ale on udělal pravej opak." brečela Sakura Narutovi na rameni.
"Cože? On tě jako to... no...znásilnil??"
"Ne, já jeho!!" vykřikla Sakura. Hinata vyvalila oči a nevěděla, co si o tom má myslet. Uhnula pohledem.
"Cože??" zeptal se tázavě Naruto a dělal různé obličeje, ale ne schválně. To, co řekla, ho hodně zaskočilo.
"Nevím, co mě to napadlo. Ale já jsem bez kluka, kterýho miluju, bez kterýho je hrozně těžký žít. Prostě mi to hrozně chybělo. A Sasuke mě vzal, opřel o strom, asi aby si zjednal autoritu nebo co, jenže asi nečekal, že já toho využiju úplně jinak." Naruto se na Sakuru tázavě podíval, už mu cukaly koutky, ale nechal Sakuru pokračovat.
"Byl prostě blízko a já místo toho, abych se odtáhla, což jsme asi měla, tak jsem se ho ještě víc chytila..." Naruto už se usmíval. Sakura to viděla.
"Ale k ničemu nedošlo!" křikla. "Sice kdyby bylo jen po mým, tak by asi došlo," řekla už tišeji, "ale ani jsem se s ním nekousla!"
"Stejně se divím, že se nechal do takový fáze. Jiný holky k sobě nenechá ani přiblížit a od tebe..."
"Nevím, co to s námi oběma bylo."
"Když jsi utekla za Sasukem, Tak Neji povídal, že nenávist zvyšuje vášeň. Třeba to bylo ono."
"Cože?"
"Jednoduše... Když někoho nenávidíš, tak k němu i cítíš daleko větší vášeň."
"Kdyby byl aspoň šerednej, tohle by se nikdy nestalo."


Hinata přišla z kuchyně a podala Sakuře hrnek s horkým čajem.
"Dík. Spíš bych potřebovala panáka něčeho silnýho."
"Zapomeň."
"Já nechci domů. Byl by výslech. Navíc ze sebe pořád tak nějak cejtím jeho voňavku."
"To se ti jen zdá."
"Co mám do prde*e dělat?! Zítra přijdu do školy a koho uvidím prvně? Zadní lavici a v ní tebe, Kibu a jeho!! Jestli na mě bude zírat, tak na něj vlítnu a začnu ho mlátit jak hysterka, už to vidím."
"Já tě ohlídám, Sakuro. A Naruto zas ohlídá Sasukeho, abyste se k sobě nedostali, než tě to zas přejde. Nebo vás oba."
"Ale je mi trapně vůči Ino, hrozně trapně. Ona je do něj zamilovaná a nemůže se k němu ani přiblížit. Já ho z celýho srdce nesnáším a... však vy víte no."
"Třeba se do něj taky brzy zamiluješ."
"Pochybuju, kluka mám. Sice ne v Konoze, ale pořád ho miluju, i když už to po těch dvou měsících tolik nebolí."
"A to s ním chceš chodit po dopisech?"
"Až budu moct, vrátím se tam, odkud jsem přišla. Bylo mi s vámi strašně moc dobře, až do dnešního večera... Teď už vím, že mě tady bude nadosmrti někdo štvát."
"Ale to se uklidní. A nechce ten tvůj sem do Konohy?"
"Asi by chtěl, ale... nemůže, nemá peníze."
"Aha, tak to je blbý." Dlouho do noci si povídali. Pak šel Naruto Hinatu doprovodit a Sakura zůstala u něho, dívala se na televizi. Pak Naruto přišel, půjčil jí pyžamo a uložil k sobě do postele, sám spal na gauči. Jeho rodiče byli pryč, takže šlo všechno dobře. Ráno se Sakura probudila a Naruto už dělal snídani. V kuchyni byla i Hinata.
"Proč vy dva spolu nechodíte normálně ven?"
"Hinata se bála, že by ji za chvíli znala celá škola, navíc by na ni holky žárlily."
"Tak jste spolu takhle v utajení?"
"Dáš si snídani, Sakuro?"
"Ne, díky, já půjdu hned domů, dneska už je mi dobře a jestli cestou nepotkám Sasukeho, tak bude dál."
"Dobře, jak chceš, ale můžeš kdykoliv přijít, budeme tady."
"Díky." řekla Sakura a zavřela za sebou dveře. Šla k sobě domů, ale najednou jí někdo zakryl oči. Upadla jí slza do jeho dlaní. Chytila ho křečovitě za ruce a rozbušilo se jí srdce. Musel to být on. Na Sakuře byl vidět její stav. Stav chtíče.
"Sasuke...?" pošeptala, ale překvapil ji úplně jiný hlas.

Japonština- 1. lekce- ZÁJMENA OSOBNÍ 3/4

28. listopadu 2008 v 16:19 | Misaki Kumiko |  Japonština
Tak jsem si na vás přichystala pokračování osobních zájmen. Toto je třetí část ze čtyř, v příští části se naučíme množná čísla a pak hop na základní fráze. Doufám, že všichni pylně trénujete hiraganu, kterou jsem zveřejnila v předchozí lekci, pro tentokrát a pro příště nebudu dávat novou k učení, abych toho nedávala moc. Na další řadu, tedy řadu "sa" se podíváme na začátku druhé lekce.

Aktualitka ke Kumiko 26.11.2008

26. listopadu 2008 v 20:48 | Misaki Kumiko |  Aktuality
Mno, lidičky, právě na vás útočí zvrhlá Misaki Kumiko se svojí ne tak zvrhlou aktuálkou. Doporučuji číst dál...


Konoha no Chuugakkou- 8. kapitola

23. listopadu 2008 v 16:13 | Misaki Kumiko |  Konoha no Chuugakkou


Konoha no Chuugakkou= Konohská Střední

(pro neznalé japonštiny)



Omezení: 15+ a ti, kteří nemají rádi SasuSaku XD

Stál tam Neji se Sasukem se sportovními taškami na ramenech, Sasuke držel v ruce láhev.
"A hele, karatisti. Skončil vám trénink?" zeptal se Kiba. Sasuke se díval zespodu, měl zase hrozný pohled. Neji byl v pohodě, ale tvářil se trochu panovačně.

Kóbó Abe (1924, Tokyo - 22. ledna 1993)

23. listopadu 2008 v 13:22 | Misaki Kumiko |  Japonsko- Literatura
Kóbó Abe, vlastním jménem Abe Kimifusa, byl japonský spisovatel, dramatik, filmový a rozhlasový scenárista. Je považován za hlavního představitele japonské avantgardy.

Vystudoval medicínu. Do literatury vstoupil v roce 1951. Jeho blíbeným žánrem se stal surrealismus a vědecko-fantastický žánr. Několikrát navštívil Československo, byl obdivovatelem např. Franze Kafky nebo Karla Čapka.

Murasaki Shikibu (973 - 1025)

23. listopadu 2008 v 13:13 | Misaki Kumiko |  Japonsko- Literatura
Murasaki Shikibu (Šikibu) byla japonskou spisovatelkou, básnířkou a dvorní dámou na císařském dvoře během období Heian. "Murasaki Shikibu" nebylo její pravé jméno. Její skutečné jméno zůstává neznámé, i když někteří odborníci se domnívají, že její jméno mohlo být Takako. Ve svém deníku se zmiňuje, že u dvora byla přezdívána "Murasaki" ("fialová") podle postavy z Příběhu prince Gendžiho. "Shikibu" se vztahuje k pozici jejího otce v Úřadu pro dvorní etiketu (šhikibu-šó). Zemřela buď v roce 1014, kdy se podle záznamů její otec náhle vrátil do Kjóta ze svého guvernérského sídla, nebo mezi lety 1025 a 1031, kdy by jí bylo mezi padesáti a šedesáti lety, což bylo hodně měřeno standardy období Heian.

Murasaki je známá díky svému románu Příběh prince Gendžiho (Gendži Monogatari) napsaným japonsky mezi lety 1000 a 1008. Příběh prince Gendži je jeden z nejrannějších a nejslavnějších románů v dějinách.

Když byla Murasaki ještě dítě, zemřela jí matka, a tak Murasaki vychovával, navzdory dobovému zvyku, její otec Tametoki, učenec a úředník na císařském dvoře. V Japonsku během období Heian bylo zvykem, že manželé žili odděleně a děti vychovávala matka a její rodina. Rovněž proti zvykům té doby poskytl otec Murasaki "mužské" vzdělání. Obvykle muži studovali čínštinu (oficiální dvorský jazyk) a v čínštině se i dále vzdělávali, zatímco ženy se učily kanu a poezii. Její otec ji chválil pro její inteligenci a schopnosti, ale zároveň litoval, že se narodila "jako žena".

Pravidla chatu lide.cz

23. listopadu 2008 v 12:50 | Misaki Kumiko |  Pravidla chatu
Jelikož tento blog patří místnosti Otaku, je nutné tu zveřejnit pro přesnost pravidla, která najdete také na lide.cz... Pokud chcete být na chatu, musíte je dodržovat, jinak vás SS nebo Admin chatu z místnosti velice rychle "vyprovodí".

Katedra

23. listopadu 2008 v 12:41



Aktualitky-Takashi

23. listopadu 2008 v 8:20 | Oritsunika Takashi |  Aktuality
Ahojki mám to jen pár aktualitek

Prozájemce čtěte dál.........................................................

Nový design - 22.11.2008

22. listopadu 2008 v 23:11 | Misaki Sayuri |  Rychlé zprávy
- Po dlouhý době se vám ozývám. S Kumi jsme splácaly novej design. Snad se vám líbí. Původně měl bejt úplně jinej...Obrázky jsme našly na DA a barvy sladily do modrošedé s bílou. Barvy se mi líbí, ale samotnej design není něco extra přebornýho. Dess by měl vydržet zase nějakej ten měsíc.
- Asi se vám nějak nestýská po Nejisté budocnosti co ??No, nový díl zatím nemám napsaný celý, ale něco už mám. Potřebuju tenhle díl promáknout, páč ten další budeee....Ehmm...smajlíci mluví za vše...ale třeba někdo nepochopil.
- Zatím

Konoha no Chuugakkou- 8. kapitola

22. listopadu 2008 v 22:57 | Misaki Kumiko


Konoha no Chuugakkou= Konohská Střední

(pro neznalé japonštiny)

Speciálně zvrhlý dílVím, že vám to nemůžu zakázat, ale neměli by to číst lidé mladší 18ti let (Heh mě je mimochodem 15)


Stál tam Neji se Sasukem se sportovními taškami na ramenech, Sasuke držel v ruce láhev.
"A hele, karatisti. Skončil vám trénink?" zeptal se Kiba. Sasuke se díval zespodu, měl zase hrozný pohled. Neji byl v pohodě, ale tvářil se trochu panovačně.

Japonština- 1. lekce- ZÁJMENA OSOBNÍ 2/4 + a, i, u, e, o

22. listopadu 2008 v 15:42 | Misaki Kumiko |  Japonština
Tak, máme tu druhou ze čtyř částí osobních zájmen... Až se naučíme tuhle, potom přetrpíme ještě dvě a vrhneme se na o moc zábavnější tvoření základních větičekTeď tohle ale musíme společně vydržet a zvládnout, protože bez materiálu nejde stavět... A tak se podíváme na nějakou tu Hiraganu

Macuo Bašó (1644 -1694)

22. listopadu 2008 v 13:19 | Misaki Kumiko |  Japonsko- Literatura
Nejznámější japonský básník
  • Založil básnickou formu HAIKU
  • Narodil se ve městě Ueno v rodině chudého samuraje
  • Sudoval japonskou poezii v Kjotu
  • Po studiích se přestěhoval do Eda - dnešní Tokio
  • Umírá v Ósace

Šóbei a kouzelný tenguův vějíř

22. listopadu 2008 v 13:06 | Misaki Kumiko |  Japonsko- Povídky
Je tomu už hezká řádka let, co v jedné vesničce poblíž Kjóta žil veselý chlapík jménem Šóbei. Práce ho moc nebavila, ale zato si rád zazpíval, pobavil se s kumpány sobě podobnými a ze všeho nejraději se věnoval hře v kostky. Někdy mu přálo štěstí, ale jindy také dokázal přijít o všechno, co měl. Jednou se po takové prohře vracel domů, ale nebyl nijak smutný. Říkal si, že si to zas příště nějak vynahradí. Cesta vedla hlubokým lesem, a když se náhle octl u brány starého kláštera, pomyslil si, že se podívá dovnitř, jestli tam není někdo, kdo by si s ním zahrál. Klášter byl ale liduprázdný a napůl rozbořený. Venku se mezitím pomalu stmívalo, a tak se Šóbei pohodlně uvelebil přímo před oltářem a chystal se tam přečkat noc. Jak se ale zadíval na sošku buddhistického světce na oltáří, řekl si: "Ještě bych si ale stejně mohl zahrát partičku s tímhle svatým!" Házel přitom kostkami střídavě i za něho a všechno mu vycházelo tak, jak to snad nikdy ještě předtím nezažil.

Tengu

22. listopadu 2008 v 13:03 | Misaki Kumiko
Jelikož jsem našla jednu krásnou povídku s Tengu, jistě by nebylo na škodu prvně osvětlit, co to Tengu vlastně je.

Muž jenž nechtěl zemřít

22. listopadu 2008 v 2:26 | Misaki Kumiko |  Japonsko- Povídky
Před dlouhými a dlouhými lety žil muž jménem Sentaro. Jeho příjmení znamenalo "Milionář" ačkoliv zdaleka tak bohatý nebyl, ale na druhou stranu byl dalek toho, aby byl chudý. Zdědil malé jmění po otci, z čehož žil. Svůj život žil bezcílně a bezstarostně až do svých dvaatřiceti let.

Příběh princezny Hase

22. listopadu 2008 v 2:25 | Misaki Kumiko |  Japonsko- Povídky
Před mnoha a mnoha lety žil ve starobylém japonském městě Naře významný státní úředník princ Toyonari Fujiwara. Jeho manželkou byla urozená a krásná princezna Murasaki. Byli spolu sezdáni podle starých japonských tradic, když byli velmi mladí, a žili spolu šťastně až doposud. Ačkoliv spolu byli velmi šťastní, jedno neštěstí je sužovalo. Nedařilo se jim spolu počít potomka. Strašně moc toužili po tom, aby viděli vyrůstat vlastního potomka, který by nesl jejich jméno a který by provedl jejich pohřeb podle starých japonských zvyků, až nadejde jejich čas. Po dlouhých dialozích a přemýšleních se princ s manželkou rozhodl pro putování do kostela Hase-no-Kwannon (Chram slitování v Hase). Věřili totiž podle starobylých náboženských příběhů, že zde Nebeská bohyně slitováníi Kwannon vyslyší jejich modlitby po vytouženém potomkovi. Věřili, že po těch letech modlení by k nim bohyně mohla sestoupit ve formě milovaného dítěte jako odměna za jejich víru a putování. Ve svém bohatství mohli mít vše na co si vzpomenou, ale to nebylo nic ve srovnání s jejich touhou po dítěti.

Pán rýžové sýpky

22. listopadu 2008 v 2:24 | Misaki Kumiko |  Japonsko- Povídky
V pradávných časech žil v Japonsku statečný bojovník známý všem jako "Pán Rýžové sýpky". Jeho skutečné jméno však bylo Fujiwara Hidesato a následující příběh bude o tom, jak došel ke své přezdívce.

Legenda o vzniku Japonska

22. listopadu 2008 v 2:22 | Misaki Kumiko |  Japonsko- Povídky

Izanagi a Izanami

Země byla tehdy ještě beztvárná a vypadala jako olejovitá kaše nebo rosolovitá medúza plovoucí na vodní hladině. Postupně se však v ní oddělila suchá zem od mořské vody. Močály pomalu vyschly a vytvořila se rozlehlá planina. Právě tehdy se na Zemi zrodilo 7 generací bohů. Nejznámějšími se z nich stali Inzanagi a jeho žena Izanami. Takto vypráví vznik vesmíru kronika Kodžiki. Izanagi, muž který vybízí, a jeho sestra Izanami, dostali úkol dokončit budování rodícící se Země. Stáli na Vznášejícím se nebeském mostu (duze) a Drahocenným nebeským kopím míchali zahušťující se mořskou vodu. Potom oštěp vytáhli a z kapek, které vypadaly zpět a srážely se, vznikl ostrov Onogoro. Ten se stal Ústředním sloupem země. Oba bohové na něj sestoupili, aby se spojili jako manžel a manželka. Z jejich spojení se zrodily japonské ostrovy i ostatní bohové. Vzniklou zemi pojmenovali Ójašimaguni (Velká země četných ostrovů). Izanami dále přivádí na svět rozmanitá božstva - strážné bohy hor, moří, stromů atd. Při porodu boha ohně však ale umírá. Izanagi se s její smrtí nemůže smířit, vydává se tedy za Izanami do podsvětí. Neuposlechne zákazu podívat se na ni a vstoupí dovnitř. Vylekán pohledem na rozkládající se tělo prchá pryč, ale Izanami, pokořena, že ji muž viděl v takovémto stavu, za ním pošle čarodějnice Země temnoty. Tato záhrobní božstva jej zastihnou až u Průsmyku rovnosti (Jomocuhirasaka) mezi světem a říší mrtvých - tam Izanagi zatarasí cestu obrovským balvanem. Izanami vysloví trest - každý den připraví o život tisíc lidí . Izanagi ji odpovídá, že v takovém případě se postará o to, aby každý den bylo 1500 porodů. A tak se opravdu stalo. Denně na Zemi lidé umírají a rodí se.