|| !! Čtěte Pravidla !! ZDE || AKTUÁLNĚ: Kumiko Zpět; Mangai no Chikara již brzy;

Těžká rozhodnutí - 8. Kapitola

21. října 2008 v 17:40 | Misaki Kumiko |  Těžká rozhodnutí
Za ruku ji držel Itachi se Sharinganem v očích. Kumiko povolila a oddychla si. "Blbečku! Takhle mě děsit! A v noci! Co na tom všichni vidíte, pořád mě provokovat?! Prvně Shino a teď ty!"

"Aby ti ta huba jednou neupadla." zazubil se Kisame přicházející z druhé strany.
"Tsssss." urazila se Kumiko a sedla si zpátky přímo doprostřed vysokého pařezu. Itachi ji popostrčil. "Hej posuň se." řekl a sedl si vedle ní. Kisame stál opřený o svůj meč naproti nim.
"Co tu vy dva děláte? Víte co? Už mi lezete na mozek."
"To jako proč? Já se s tebou neviděl pěknou dobu!"
"Jak jako pěknou dobu? Jestli je to měsíc, tak je to moc."
"No to jo. A včera nebo předevčírem tu byl Deidara se Sasorim."
"Deidara tě zas prudil?" zasmál se Kisame.
"Lehl si mi do postele. A pak tam přišla ségra, tak jsem s ním vyrazila okenní tabulku." řekla znuděně Kumiko a kroutila očima.
"Dostane přes držku." řekl v klidu Itachi.
"A co vy tu teda?? To tu zase máte misi nebo co?"
"Jen tak se tu stavujeme." řekl Itachi a podíval se do země.
"Ale má to i jinej důvod, že jo, Itachi?" zašklebil se Kisame. Na to se Itachi prudce zvedl, utrhl ze stromu větev a hodil ji po Kisamem. "Rejpale!" Znova si sedl na pařez a prohlížel si odřeninu na své ruce. "A co ty tvoje techniky? Máš tu svitek?"
"Copak si mě někdy viděl bez něj? Zkouším vymyslet něco novýho. Zkoušela jsem vylepšit techniku čtyř živlů, ale marně. Pořád nějak nemůžu přijít na to, co tomu chybí."
"Oheň, voda, vzduch, země... hmm... Nevím. jestli už jsi ovládla všechny živly, pak není co řešit."
"Trvalo mi to několik let. Ale teď, když už to mám, tak se nudím. Mám sice vymyšlených ještě pár menších technik, ale tohle..."
"Však tys se taky skoro narodila se Shirukenem v ruce, ty blázne!" Popíchl si zase Kisame, ale Kumiko ho měla plné zuby. Utrhla kus pařezu a hodila ho po něm. Kisame se jen těžko vyhnul. Itachi na Kumiko chvíli nevěřícně koukal, protože nevěřil, že ta malá holka vysoká 150 cm dokáže něco takového. Když Kumiko viděla, jak na ni Kisame kouká, dostala záchvat smíchu. Takhle ho ještě neviděla. Pak se trochu uklidnila a zařvala: "Malá, ale šikovná! Což se o tobě říct nedá! ty nejseš ani malej, ani šikovnej!" Pak se tam začali přátelsky pošťuchovat. Nakonec si sedli, ještě chvíli klábosili a pak si Kumiko uvědomila, že už musí domů. Rozloučila se s klukama a odešla domů. Šla klidně Konohou. Měla úžasnou náladu po tom, co si skvěle popovídala s Itachim a Kisamem. Sedla si na lavičku a přemýšlela nad novými technikami. Napadla ji jedna maličkost a tak vytáhla jeden prázdný svitek ze svého batohu. Ale ať hledala, jak hledala, pero nenašla. Měla jen jedinou možnost. Kousla se do prstu a kaligrafovala krví. Seděla na lavičce a najednou na ni něco padlo. Celý den neviděla Naruta. Najednou jí to chybělo, jak za ní běhal, jak ji někam zval. Dřív ne. Ale teď, když to neměla, tak jí to chybělo. Cítila se osamělá. Psala si svoje techniky a úplně zapomněla, kolik už je hodin. Už byla dávno tma. Kumiko smotala svitek, strčila si do pusy prst, aby vysála z rány zbytek krve. Strčila svitek do batohu a utíkala domů. Věděla, že je moc pozdě na to, aby procházela kuchyní, když tam může být táta a tak šla k tajnému vchodu u stromu. Přistihla se, jak si zase brouká Itachiho písničku. "Proboha, jestli to bavení s Akatsuki ve zdraví přežiju, tak budu dobrá. Už mi magoří z Deidary, Kisameho a ještě k tomu Itachi. No ježišmarja!"pomyslela si. Bezhlavě vlítla do brány. Když zvedla hlavu, ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama