|| !! Čtěte Pravidla !! ZDE || AKTUÁLNĚ: Kumiko Zpět; Mangai no Chikara již brzy;

Těžká rozhodnutí - 6. Kapitola

21. října 2008 v 17:29 | Misaki Kumiko |  Těžká rozhodnutí
Netušila ale, že zrovna bude vcházet její otec. Trefila ho přímo do hlavy.
"Kumiko! Už to vážně přeháníš! Někdy mám chuť tě nechat vyhostit z Konohy!" začal se rozčilovat její otec. Nasupeně se na ni podíval a hodil jí polštář zpátky.
"Nebylo to úmyslně. Vlastně bylo, ale nechtěla jsem nikoho trefit."
"To zrovna tobě budu věřit!" Tak tohle Kumiko namíchlo. Vzala polštář, došla až k tátovi a přetáhla ho znovu.

"Tomuhle se říká dvojí obvinění! Nemůžeš mě potrestat 2x za stejnou věc!"
"Potrestám tě jednou a o to tvrději! Co si o sobě vůbec myslíš?!" Kumiko cítila, že je zle. Popadla svůj batoh a utekla co nejrychleji oknem. V batohu měla všechno, co potřebovala. Svitky, oblečení, čelenku, nějaké potřeby pro lékařského ninju atd. Když doběhla bezpečně daleko od domu, v lese za stromem se převlékla z pyžama. Když ho uklízela zpátky, zaslechla šustění větví. Schovala se za keř a dívala se, kdo tam jde. Uviděla to, co vidět nechtěla. Zase ten kluk! Ještě s Leem a TenTen. Šli trénovat. V Kumiko se něco vzepřelo. Musela ho vidět! Dívat se na něj, jak bojuje. Šla je sledovat až na cvičiště. Když viděla ty 3, nestačila valit oči. On... On je doopravdy génius! Ten styl boje, absolutní obrana, perfektní útok. Ovládá Taijutsu i Ninjutsu. Sledovala i jeho postoj. Najednou na ni letěl Kunai. Musela ho odrazit. Neji se najednou otočil s aktivovaným Byakuganem. "Co se děje, Neji?"
"Tam v keři někdo je."
"Jak to víš?"zeptal se nechápavě Lee.
"No pokud keře odráží Kunaie, tak je to v pořádku. Ale to by mě musely klamat i oči."
Kumiko seděla jako přibitá. Čekala jen, jak bude zase ponížena. Ale najednou jí někdo zacpal pusu a odnesl vzduchem pryč. Když se Kumiko ohlídla, nevěřila svým očím.
"T-ty nejsi na tom cvičišti?"
"Vidíš, ne?" Slezli dolů. Kumiko se okamžitě zvedla, nezůstala jen tak na místě, kam ji ten kluk položil. Oklepala se a naštvaně se na něj podívala. Pak spustila: "Co si to jako dovoluješ mě unášet? A kde ses vzal za mnou? A..."
"Až mi řekneš, proč mě sleduješ..."
"Já tě nesleduju."
"Nekecej. Viděl jsem tě hnedka, jak jsme přicházeli. Pak, když jsme přestali bojovat, použil jsem kawarimi a sám se připlížil za tebe."
"A co jako hodláš dělat teď? Jsem nejmíň 5 km od Konohy." řekla znuděně Kumiko, ale krev se v ní vařila. Čekala, co se bude dít. Tep se jí zrychlil. Zase ten pocit. A to byla dostatečně daleko od něho. Tentokrát ji přivedla do varu pouze jeho přítomnost? A co se bude dít příště? Minule se snažila z jeho blízkosti dostat, ale teď po ni najednou toužila víc, než po čemkoliv jiném. Ten kluk si upravoval botu. Kumiko se chtěla začíst do jeho myšlenek. Ale nedokázala to. Bála se toho, co zjistí. Pak se najednou zvedl.
"Chceš vědět, co budu dělat?" Pak se odmlčel a řekl něco, co by Kumiko v žádném případě nečekala. "Nechám tě tady." To Kumiko namíchlo, ale než stačila cokoliv udělat, Hyuuga už byl ve vzduchu a hopsal z větve na větev. Kumiko ho šla dohnat.
"H-hej! Počkej! Jak jako nechat mě tam? Co si o sobě myslíš? Prvně mě někam odnýst, zavázat si botu a pak mě tam nechat?"
"Cos čekala?"
"Ledacos, ale tohle teda ne! Ani mi neřekneš, jak se jmenuješ a už mě někam unášíš?! To je trochu přehnaný, ne?!"
"Hyuuga Neji. Teď už tě unášet smím?"
"Jo no... ehm... teda... NE!! JASNĚ ŽE NE!!!"
"Nějaká zmatená." Kumiko byla doopravdy bez sebe. Ani neviděla, že letí přímo do stromu. Neji to včas zahlídl, chytil ji za ruku a přitáhl ji k sobě, aby do toho stromu nenarazila. Pak s ní stoupl na jednu silnou větev a Kumiko se ho pustila.
"Hej seš v pohodě?"
"Já... no... radši už půjdu pěšky."
"Není ti zle? Jsi celá červená...Nemáš horečku?" řekl ustaraně Neji a sáhl Kumiko na tváře, jestli v nich není horkost. V Kumiko to vřelo. Byla znova jako v hypnóze. Zvedaly se jí ruce, rozumem je neovládala. Ale najednou se probudila a řekla: "Nemusíš si dělat starosti. Já to dojdu." Nervózně si dala vlasy za ucho a odkráčela pryč. Neji si to vzal vzduchem. Kumiko letěla jako splašená, potřebovala studenou vodu a to hodně rychle. Jak se nedívala na cestu, srazila nějakou dívku. Kumiko se lekla a hned jí pomáhala. "Jsi OK?"
"Hai." Kumiko se zvedla, pak chytla i tu dívku za ruce a pomohla jí vstát. Když se dívce podívala do obličeje, její výraz se změnil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama