|| !! Čtěte Pravidla !! ZDE || AKTUÁLNĚ: Kumiko Zpět; Mangai no Chikara již brzy;

Těžká rozhodnutí - 5. Kapitola

21. října 2008 v 17:27 | Misaki Kumiko |  Těžká rozhodnutí

"Nic." řekl Neji a odešel, ostatní šli jako armáda za ním. Kumiko tam ještě chvíli vyděšeně stála, jako by nevěděla o světě.Spadla na zem do sedu a zamyslela se. Co to s ní bylo? Byla jako v hypnóze. Někdo ji z toho musel vytrhnout. Lee se dostavil. "Co je s tebou?"

"Hej, Lee, ty znáš toho Hyuugu?"
"Jasně! Jsem s ním v týmu." pochlubil se Lee hrdě. To už něco znamenalo a Kumiko to dobře věděla. "No a jakej je?"
"Říká se o něm, že je to génius. Já ho teda ještě neporazil. Ani v taijutsu."
"Aha, tak to se pak nemůžu divit, že mě takhle..."
"Co? Porazil tě? A kde? Já to neviděl!"
"A co si všechno viděl?"
"Po tom, co jsi se mnou švihla na zem, jsem neviděl nic! Až před chvílí jsem zahlídl kluky, jak odcházejí, tak jsem se vzpamatoval." Kumiko si oddechla. Stačilo ponížení před Uchihou a Narutem, toho třetího neznala. "A co se tu dělo nebo co? Vypadáš nějak divně."
"Ale Lee... Proboha, nestarej se."řekla Kumiko znuděným hlasem, zvedla se a odcházela. Už uběhlo docela dost času. Kumiko šla Konohou a najednou uviděla dalšího člena Hyuuga klanu. Tentokrát dívku. Vypadala dost stydlivě a nesměle. Úplně něco jiného než ten, který ji dneska porazil. Kumiko přemýšlela, jestli se má otočit. Tohle bylo poprvé, kdy se doopravdy styděla. Co když je to jeho sestra? Co když jí to řekl? Ale snad ne! To by byla hrůza! Ale nakonec se Kumiko rozhodla, že se otáčet nebude a hrdě půjde vpřed. Dívka se po ní neohlídla. "Nemyslela na to. Paráda! Takže asi nic neví." oddechla si Kumiko v duchu. Svojí schopnost moc nepoužívala, ale tentokrát potřebovala vědět, jestli ta neznámá dívka ví, co se odehrálo na cvičišti. Už se stmívalo. Kumiko seděla na lavičce a přišel za ní Naruto. "Hej tak ale tentokrát mi neutečeš. Zajdeme spolu na ten rámen. Dneska ho potřebuješ." zazubil se a Kumiko se na něj usmála, což běžně nedělala. Zvedla se a šla s Narutem, překvapivě vedle něho, ne před ním. Sedli si spolu do Ichiraku a objednali rámen. Naruto nedočkavě čekal, až mu jej přinesou. Kumiko byla pořád zamyšlená. "Trápí tě to, že tě někdo porazil?"
"Což o to. Už mě porazilo i víc lidí. Ale tohle bylo jiný. On mě nejen porazil, on mě i..."
"Ponížil?"
"To je strašný slovo!"
"Sama bys to ale nevyslovila."
"Přesně tak. za tu dobu, co za mnou lezeš, si mě docela poznal." Naruto se zazubil, jak to umí jenom on. Když mu přinesli misku s rámenem, s chutí se do ní chtěl hned pustit. Kumiko ho ale chytla za hůlky. "Opaříš se, blboune."
"Neboj! Jím to takhle vždycky."
"Aha, promiň, já zapomněla, že máš plechovou hubu." zasmála se Kumiko. Najednou se Narutovi líbila víc, než kdy předtím. Už nebyla ta ledová dívka, která uměla lidi jen odhánět. Ale nechápal, co se s ní stalo.
"A co ta tvoje mise zítra?"
"Jo no... Už se těším! Bábi Tsunade nám konečně dala něco pořádnýho. A co ty a mise?"
"Moc jich nemám."
"Proč ježišmarja? Vždyť jsi jounin a jeden z nejlepších."
"Ale nekecej! Já jsem tak maximálně na válení, k ničemu jinýmu."
"Nemel. Sama víš, že to není pravda. Děláš ze sebe lempla, aby si tě nikdo nevšímal?"
"Asi tak no."pousmála se ironicky Kumiko. Dojedla, položila misku a poděkovala Narutovi, který za ni zaplatil. "Příště tě na oplátku pozvu já na něco dobrýho."
"Jasan, už se těším. Nechceš doprovodit domů?"
"Dík, Naruto. Zvládnu to."
"Tak dobře. Tebe přemlouvat je úplně zbytečný. Tak se měj, až se vrátíme z mise, tak ti dám vědět."
"To nemusíš, tebe já nepřehlídnu."
"No to jsem zvědavej. Tak dobrou noc, Kumiko."
"Čus."
Kumiko kráčela domů. Při pomyšlení, že na ni zase bude čekat nasupený táta, nasupené sestry a k tomu všemu má zvláštní náladu. Pořád se jí před očima objevoval pohled toho kluka. V té situaci si ani nedokázala zapamatovat jeho křesní jméno. Byla úplně bez sebe. Pořád myslela na to, co jí řekl Lee, jakým tónem to řekl. A taky myslela na ten hlas, který jí pořád zněl v uších. Takhle ji ještě nikdo nikdy neponížil. Došla domů a šla rovnou do svého pokoje. Hlavu zabořila do polštáře a celá se přikryla, že ji nebylo skoro vůbec vidět. Ráno ji probudilo slunce, které jí posvítilo do očí. Kumiko se znova zabořila do peřin.Za chvíli ji ale začal tížit pocit včerejška. Odhodila polštář vztekle až ke dveřím.Netušila ale, že...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama