|| !! Čtěte Pravidla !! ZDE || AKTUÁLNĚ: Kumiko Zpět; Mangai no Chikara již brzy;

Těžká rozhodnutí - 43. Kapitola

26. října 2008 v 10:14 | Misaki Kumiko |  Těžká rozhodnutí
"Jak můžeš?! Víš, co ty vůbec seš?! Umíš dostat lidi tak akorát do problémů! Arogantní idiot, kterej si myslí, že spasí svět! Tak víš co?! Já na tebe nemám náladu! Vážně ne! Tváříš se jako svatoušek, ale tohle už je moc!" Držela ho za límec tak pevně, že ji nemohl sundat ruce, ať se snažil sebevíc.

"Nech mě bejt!"
"Jestli si chceš vylít zlost, můžeš."
"Ne, chci, abys mě nechala bejt."
"Musím ti něco říct. Víš, ošetřovala jsem tě a ty nečekáš dítě."
"Ten těhotenskej test..."
"Po... víš... po potratu vždy tělu trvá dýl, než se srovná."
"Cože? Takže já fakt čekala..."
"Ano. Ale už nečekáš. A ještě něco, Kumiko. Už nikdy čekat nebudeš."
"Omluv mě na chvilku." řekla Kumiko, otřela si slzy a vylezla hrdě z vany. Vylezla se vztyčenou hlavou na schody, shlédla dolů do sálu, kde si všichni špitali, jako rána z čistého nebe zakřičela do skoro úplného ticha. "Tak buď v klidu, Deidaro! Tátou nebudeš!" Znovu se na ní sesypaly pohledy všech přítomných. Deidara na ni nechápavě koukal, byl úplně zmatený. Kumiko zaťala pěsti, otočila se a s hlasitým "Do ha*zlu!!!" za sebou zabouchla dveře od svého a Deidary pokoje. Zabořila se do peřin a v očích se jí objevily slzy. "Vzpamatuj se! Co to s tebou je? Dej se rychle dohromady, nebo jsi skončila!" nadávala si v duchu a doufala, že je tohle všechno noční můra od doby, kdy ztratila Deidaru. Jenže ona se neprobouzela. "Vzpamatuj se! Co to s tebou je? Dej se rychle dohromady, nebo jsi skončila!" nadávala si v duchu a doufala, že je tohle všechno noční můra od doby, kdy ztratila Deidaru. Jenže ona se neprobouzela. Otočila se na záda. Položila si ruku na čelo a snažila se pomocí techniky vstoupit sama do sebe a srovnat si své vnitřní já. Věděla, že v tomhle stavu je k ničemu. Ale ty spalující myšlenky ji nechtěly opustit. Najednou někdo zaklepal na dveře. Kumiko se zavrtala pod peřinu a mlčela. Podle kroků ale zjistila, kdo ti přichází. Deidara jí odhrnul peřinu a zadíval se do jejích nepřirozeně zabarvených očí. Její pohled nebyl normální, neodrážela se v něm přirozená arogance a povýšenost, tak jako obvykle mívá Kumiko. Měla v očích strach, nejistotu a žádný chtíč, žádnou motivaci, která by ji poháněla dál. Četl v ní jako v otevřené knize, což mu nahnalo mnohem větší strach než to, co zjistil. Kumiko se úplně změnila. K nepoznání. A pokud to s ní má jít takhle dál, brzy totálně zkolabuje a zájem o ni nikdo neprojeví. "Nevím, co se ti odehrálo v hlavě, ale nejsi na odpis, Kumiko. Miluju tě."
"Vždyť nic netušíš." řekla mírně a otočila se zády.
"Tohle ti není podobný. Kumiko, co kdybychom my dva někam vyrazili? Pryč od všeho? Sundáme tyhle hadry a vyrazíme si jako dva lidi... do přírody, k vodě, do města... hm?"
"To by možná pomohlo. Nemám teď na nic náladu a chci být s tebou." Deidara políbil Kumiko na čelo a odešel z pokoje. Chtěl Peina pořádat o několik dní volna. Měl ale starosti. Dřív by ho Kumiko za rozbory seřvala a vyhodila. Navíc by nikdy nedala najevo tak ohromný cit a touhu po něčí pomoci. Měl zvláštní pocit, jako by se blížilo něco, co se nemá stát, ale přesto stane. Jako by to bylo zničující a mělo to rozsekat všechnu jeho radost. Slezl dolů a už z dálky po něm Pein křičel, ať dotáhne Kumiko, že je porada.
"To nepůjde, Peine. Potřebujeme dovolenou."
"Ani náhodou! Půjdete na misi."
"Peine, ona není v pohodě, potřebujeme prostě volno."
"Ne, vy potřebujete pořádně nakopat! HNED! Připravte se na cestu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama