|| !! Čtěte Pravidla !! ZDE || AKTUÁLNĚ: Kumiko Zpět; Mangai no Chikara již brzy;

Těžká rozhodnutí - 4. Kapitola

21. října 2008 v 17:26 | Misaki Kumiko |  Těžká rozhodnutí
"Ach jo. Tak už je mi to jasné, Kumiko. Ty normálně znáš ninji z Akatsuki." Ayaka mluvila klidně. V jejím hlase bylo slyšet zklamání a také trocha udivení.

"Znám no..."
"Ale domů bys si je tahat nemusela."
"Však já je sem netahám! Chtěla jsem si lehnout a najednou bylo pode mnou tohle pako! Co jsem s ním jako měla dělat?!"
"Neřvi na mě! Já na tebe taky neřvu."
"Což je divný. Většinou mi z tebe praskají bubínky. Horší než lidi ze Zvučný."
"Kdo to byl? A nemusíš lhát, znám plášť Akatsuki. I ten klobouk měl. A prstýnek. Všimla jsem si ho moc dobře, i když jsem ho viděla jen chvíli."
"No a? Práskat ho nebudu, znám tě až moc dobře."
Ayaka si uvědomila, že to nemá cenu a práskla dveřmi. Kumiko si lehla a přemýšlela. Zabořila hlavu do polštáře a nevěděla, co má dělat. Mezi dospělými není nic jiného, než největší lotr mezi ninji. A mezi těmi ostatními je jen divná holka, které se nedá věřit, která si jen tak chodí v bouřce, která ještě nikdy neukázala svůj potenciál. Obrovské množství chakry, kterou údajně ještě nedokázala na 100% zvládnout a znalosti tajných lékařských receptů a neznámých technik. Asi kvůli tomu všemu se dokázala přiblížit k Akatsuki. Ale za jakou cenu. Když je zastíraný postrach Konohy nenáviděný vlastní rodinou. Bylo teprve dopoledne a Kumiko nerada trávila čas doma. Vzala si svůj svitek a šla se projít na cvičiště ke třem kůlům. Tam vymyslela svojí techniku. Došla k prostřednímu kůlu a sjela po něm dolů. Byla zase zamyšlená a dívala se do mraků. Najednou cítila něčí přítomnost a všimla si, že na ni letí rajče. Zachytila ho jakoby nic a hodila ho zpátky. ze křoví vylezl Lee celý od rajčete. "Nádherná zelená šelma z Listové je tu! Tak pojď na bitku, ty hade! Už jsem ti dlouho nedal na budku."
"Tohle že je tvůj dynamický nástup? Utři si to rajče a dej mi svatej pokoj."
"Zvedni se a pojď, ne?" Lee už si chystal další rajče, když ho Kumiko chytila do vláken své chakry a podrazila mu nohy. Zvedla se a šla k němu. Lee se ztěžka zvedal, ale Kumiko už byla u něj. Nahnula se, zvedla mu hlavu, aby se jí podíval do očí. Pak hodně pomalu řekla: "Dneska-nemám-náladu. CHÁPEŠ?!?!?!" a pak Leeho pustila a odcházela. Do cesty jí ale vstoupil nějaký kluk. Chtěla ho odstrčit, ale on její útok vykryl. To Kumiko namíchlo a pokračovala v útoku. Už tak byla dost rozpálená, ale nikdy nebyla na boj z blízka moc dobrá. Taijutsu ovládala a několik lidí porazila, ale její specialita, to byl hlavně boj na střední a velkou vzdálenost. V lese viděla jen obrysy. Cítila, že má hodně silného soupeře na taijutsu, ale Lee byl mimo hru, tak kdo to s ní teda bojuje? Najednou jí protivník chytil, položil na záda a skončil nad ní. Kumiko se chtěla uvolnit, ale nemohla. Ten, kdo ji držel, byl o hodně silnější než ona. Kumiko byla unavená a už nemohla dál. "Už ji nech... dyť to je mladá Misaki."
"Ne. Sayuri takhle nebojuje. A nikdy by mě nenapadla."
"Jsem Kumiko, vy idioti!"řekla ostře a zase se chtěla uvolnit. Neviděla ani jednomu do tváře.
"A hele! Tak přeci jenom Misaki. To by nemusela být taková otrava." To už se ozval třetí hlas. A pak se ozval čtvrtý, tentokrát známý.
"Hej, Neji, radši ji pusť. Já Kumiko znám a jestli se na tebe fakt naštve, nadělá z tebe třísky."
"Narutoooo! Já tě zabiju,"křikla Kumiko a čím dál víc se snažila uvolnit. Kluk, co ji držel ji pustil a chytil jí jenom ruce, aby nemohla používat jutsu. Pak s ní vyšli z lesa a Kumiko jim konečně viděla do tváře. Byli tam 4 kluci. Jeden z nich měl havraní vlasy a černé oči, ve kterých se najednou aktivoval Sharingan. Druhý měl vyčesaný culík a znuděný výraz ve tváři, třetí byl Naruto a čtvrtý ji držel. Měl hnědé dlouhé vlasy, které byly u konečků sepnuté v culíku. Oči měl bílé, trochu do fialova. Vypadalo to, že vidí úplně všechno. Držel Kumiko tak, že se nemohla ani pohnout a přitom to vypadalo, že mu to nezpůsobuje žádnou námahu. Kumiko se rozhlédla a pak se zaměřila na černovlasého kluka. "Nejsi ty Uchiha?"
"Jo, jsem Uchiha. Jak to víš?"
"Tipuju." Kumiko musela lhát. Moc dobře od Itachiho věděla, co se tehdy stalo. A nemohla Sasukemu přece říct, že se kamarádí s Itachim i celým Akatsuki. Ta podoba mezi nimi! Nechtěla Sasukeho nikdy potkat. "Bože můj. Tak tohle je ten blb, kterýho Itachi ušetřil. Je stejně starej jako já. No doufám, že se mu budu moct vyhnout. Už teď ho nesnáším," pomyslela si Kumiko a upřela zrak na hnědovlasého kluka se světlýma očima. Jeho oči znala. Jeden velmi známý klan z Listové má přesně takové. "Hyuuga, jo?"
"Koukám, že mě znáš."
"Tebe? Nech si zajít chuť. Znám jen Byakugan."
"Já tě taky neznám. A koukám, že tě tu zná asi jen Naruto."
"To jsi trefil. Nechtěl bys mě už pustit?"
"Nechtěl."
"Až se pustím sama, bude to horší." Neji si Kumiko přitáhl blíž k sobě, dal obličej k ní, až se skoro dotýkaly špičky jejich nosů. "Jenže ty se sama nepustíš." Kumiko se jen vyděšeně dívala do jeho očí. Nevěřila tomu, co se právě stalo. Je úplně bezmocná. Nikdy nebyla takhle moc v ničí blízkosti. Byl to zvláštní pocit. Jako by u něho byla 100 let, i když doopravdy to trvalo jen několik sekund. Oba zrychleně a zhluboka dýchali. Najednou spustil Sasuke: "Neji, nechci tě moc rušit, ale měli bychom jít. Chtěli jsme ještě zajít na jídlo a já musím brzy zpátky, protože zítra mám tu misi." Neji si ještě chvíli hleděl s Kumiko do očí. On měl klidný výraz, i když s dávkou temperamentu. Kumiko se cítila poníženě a byla vyděšená z toho pocitu, který zažívá prvně. Pak ji pustil a obrátil se k Sasukemu. Kamarádsky mu podrazil nohy a jen letmo mu pošeptal: "Taky musíš všechno zkazit!"
"Hej, co jsem zase udělal?" opáčil se nechápavě Sasuke.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama