|| !! Čtěte Pravidla !! ZDE || AKTUÁLNĚ: Kumiko Zpět; Mangai no Chikara již brzy;

Těžká rozhodnutí - 36. Kapitola

25. října 2008 v 14:54 | Misaki Kumiko |  Těžká rozhodnutí

V tu chvíli se ale před ní objevil ocas, který všechny zbraně odrazil.
"S-sasori!"
"Mohlo mě napadnout, že ho půjdeš hledat a zabloudíš ke Konoze!"

"Hiruko už mi doopravdy chyběla." řekla Kumiko arogantně a dala pěstí Leemu, který na ni útočil. "Proč ses sakra takhle ztratila?!" odpověděl jí cholericky Sasori a vystřelil několik otrávených jehel na Nejiho. Ten je všechny odrazil pomocí Hakkeshou Kaiten. "Prostě mě to užírá, chápeš to? Nemůžu se jen válet v pokoji v nejistotě, musím ho najít!" Povídali si jen tak mezi útoky a odrazováním útoků soupeře. "Kumiko, vzpamatuj se, už se o něj postaral Zetsu."
"Deidara by se nenechal jen tak jednoduše zabít, viděla jsem ten moment."
"Kumiko, zklidni hormon!" řekl Sasori a odrazil další útoky. Popadnul Kumiko a šel s ní mimo, ztratili se Teamu z Konohy z dohledu. Pak šli pěšky do sídla, pomalu Sasoriho krokem. "Nejsi snad malá."
"Člověk nemusí bláznit jen když je malej! Láska poblázní člověka ještě víc, ale to ty zřejmě neznáš."
"Ode dneška budeme v teamu spolu my dva." řekl Sasori a podal Kumiko prsten.
"S-Sasori! Ua! To není možný! Ne! Jo! Joooooo!" začala řvát Kumiko a šťastně si začala poskakovat.
"Snad nejsi tak nadšená z toho, že budeš se mnou v teamu!"
"Ani náhodou! Pěkně to přenechám Deidarovi!"
"Už jsem ti přece říkal..."
"Ale o to nejde! Já říkala, že žije! Sasori! Copak můžou být dva stejný prsteny?"
"Ne."
"No vidíš. Já... já ti to všechno povím v sídle, za kroku by to ze mě lezlo jako z chlupatý deky! Ale pohni, už se těším, až to všem vysypu!" Zrychlili a nad ránem byli v sídle Akatsuki. Kumiko sebou švihla na židli a slastně si oddechla. "No tak, Sasori, pojď si sednout, povím ti, co se odehrálo, když jsem byla pryč."
"Musím opravit jednu svojí loutku."
"To nevadí, vezmi to sem." Sasori rozložil na veliký stůl svoje loutkářské nářadí a pak vyvolal loutku. Rozložil ji na stůl a začal montovat. Kumiko mu zatím vyprávěla, jak se odehrál útok. "Jsem blbá, co? Tušila jsem, že se něco děje a stejně jsem nás nedokázala ochránit."
"Neobviňuj se tak blbě a smontuj tu ruku, ať jsi aspoň trochu užitečná."
"Ale já nejsem loutkař."
"Šroubovák a lepidlo do ruky snad vzít umíš, ne?"
"S lepidlem jsem specialista." usmála se šibalsky Kumiko a začala pomáhat Sasorimu. "No a povídej, co se teda stalo, když jsi usnula?"
"Probudila jsem se v nějaký cele a tam na zemi ležel Deidarův prsten. A nejen, že by se sem neměl jak dostat, ale ten, co pro mě do té cely přišel, ho rozšlápnul. A dva prsteny nemohly bejt, tak jak to, že ty máš druhej?"
"Asi se musel Deidara naklonovat. Otázkou je, který prsten byl toho pravého. Protože jestli ten, který jsem měl já, byl toho pravého, tak Deidara v žádném případě nežije. A jestli byl toho klona a prsten pravého Deidary byl v cele, tak už nejspíš taky nežije, protože musel být v té cele a ten prsten mu musel někdo sebrat." Kumiko otočila oči a položila hlavu na stůl. "Ty musíš taky vždycky zkazit každou naději, Sasori." řekla ztrápeně Kumiko s hlavou mezi lokty na stole.
"Hlavu vzhůru, ty blázne. A radši mi pomoz s tou loutkou."
"S loutkama neumím."
"To já vím. Chci tě jen zabavit. Když něco zvoráš, pak to opravím."
"Aha, to mě uklidňuje." řekla ironicky Kumiko a přistrčila si k sobě ruku loutky. Jen tak pohybovala s prsty loutky dopředu, dozadu, pak zase dopředu a nad něčím přemýšlela.
"Takhle pohybovat s loutkou rukama."
"Hej já je neumím ovládat chakrou jako ty. Ale ty taky neumíš ovládat 5 živlů, tak nemachruj."
"S loutkou by ti to ani neslušelo." Kumiko se naštvala, vzala hlavu loutky, chytila ji za panty a pak přes ni řekla: "Tobě ne že by to s kytkama neslušelo! Ty bys navíc vypadal přitepleně!" To Sasoriho namíchlo! "Cože?!" vstal a praštil do stolu. "To ne já, to ta loutka! Máš je pěkně nevychovaný, člověče." Sasori jí hlavu vytrhnul a snažil se uklidnit. "Hádání s Deidarou o umění mi bylo příjemnější, než hádání s Kumiko o tom, co komu sluší víc." řekl si pro sebe a dál pracoval na loutce. Když ji dal dohromady, chytil ji chakrovými vlákny a pohrával si s ní. Zkoušel, jestli je loutka doopravdy v pořádku. "Je v ní jed?"
"Ještě ne. Pracuji na novém jedu, na který nebude nikdo schopný vymyslet protilátku."
"A nenapadl tě někdo, kdo by ti s tím mohl pomoct?" řekla Kumiko vyzývavě.
"Ne, proč?."
"Blbe... máš vcelku dlouhý vedení. Přece já, ne?"
"No to je fakt, ale nevěděl jsem, že jsi specialista na jedy."
"Jsem lékařský ninja, určitě o tom něco vím. Spolu vytvoříme jed, který nerozuzlí ani Tsunade."

"Hodně si věříš."
"Byla jsem její žákyně." řekla Kumiko a vytáhla svitek. Pak si vzpomněla na ten, který jí přetrhli, na svitek, který je spojení s její osobností. "Sasori, dostal se do sídla Akatsuki i můj svitek?"
"Je zničený."
"Ne tolik, aby se nedal spravit. Kde je?!"
"Je na prostředníčku levé ruky." Kumiko se přenesla na obří sochu a tam viděla svůj svitek, který ji provázel životem. Kumiko ho snesla, půjčila si Sasoriho nářadí a následovala mikroskopická práce za záchranu jejího svitku. "Proč ti na tom svitku tak záleží?"
"Je v něm devadesát devět procent mého umění, bez toho svitku nejsem skoro nic." řekla zamyšleně, lepidlo mísila se svojí chakrou a pak si z chakry utvořila jehly na prstech, těmi s nejvyšší opatrností dávala dohromady svůj svitek. "Tak tady je tvá slabina. Na první pohled ji nemáš, ale na ten druhý... když ti někdo zničí ten svitek, tak tě porazí, není to tak?"
"Ve většině případů je, ale ovládám trochu i taijutsu, takže se s mizivým počtem dokážu vypořádat i beze svitku. Problém je, že taijutsu je to, co umím ze všeho nejhůř."
"To jsem si všiml. Vím, kde jsou tvoje specialitky."
"Hm?"
"Tvá genjutsu, není to tak?"
"Je. Znáš mě víc, než bych čekala. Ale to poslední, které jsem použila, nepřítel rozpoznal a tím jsem skončila."
"Nekecej."
"Je to pravda. Měla jsem použít genjutsu, kterým jsem chtěla zabít otce."

FLASHBACK

"Teď ti ukážu, jak moc platí tvoje tvrzení, že nemám na to, abych se naučila genjutsu, protože jsem na to moc nesoustředěná a pitomá!" Kumiko zavřela oči, natáhla ruce před sebe, začala ruce v pěst a pak jen z ukazováku a prostředníku udělala véčka. Ukazováky překřížila. "Nevím, jestli to mám udělat. Přece jenom... ten jed koneckonců není smrtelný. Ale moje Genjutsu smrti tě pošle pod zem s naprostou jistotou."
"Udělej to. Žít s pocitem, že mě ušetřila moje dcera, by bylo horší, než smrt."
"To mi rozhodnutí značně ulehčuje! Tak žij tím hrozným životem! Trap se, vyčítej si všechno, cos mi udělal. A hlavně se dobře postarej o Sayuri. Já se teď postarám o Ayaku." řekla Kumiko, vzala Ayaku na záda a utekla s ní.

KONEC FLASHBACKU
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama