|| !! Čtěte Pravidla !! ZDE || AKTUÁLNĚ: Kumiko Zpět; Mangai no Chikara již brzy;

Těžká rozhodnutí - 32. Kapitola

25. října 2008 v 14:54 | Misaki Kumiko |  Těžká rozhodnutí
"Víš, že ovládám přenos myšlenek a i jejich příjímání a něco mi na téhle misi nesedí."
"Pein něco chystá?"
"Pein ne."

"A kdo teda?"
"Nevím." Kumiko zrychlila. Večer seděli venku před postaveným stanem u ohně a pekli si ryby. "Tváříš se divně. Zase ten zvláštní pocit?"
"Jo. Deidaro, měli bychom jít i v noci."
"Ale to je nebezpečnější, než tu zůstávat."
"Zvedej se." Deidara se zvednul, ale Kumiko se najednou nemohla hýbat. "Co je ti?! Kumiko! Vstávej!" ale i Deidara se za chvíli znehybněl... "Nesnaž se, jsme chyceni v nepřátelském Jutsu, někdo se nás tu snaží zabít."
"Snaží zabít?! Jak to myslíš, Kumiko?!" Jutsu najednou povolilo. Kumiko přiskočila kolem Deidary a roztočila kolem obou svůj svitek. Pak udělala několik pečetí a ze svitku začaly létat Kunaie. Bylo to jedno z jejích genjutsu. Nepřítel na to ale neskočil, strhl jí svitek a roztrhl na dva kusy. Kumiko s ním byla spojená a v moment, kdy jí svitek roztrhli, padla v bolestech k zemi. Deidara k ní přiskočil, ale ve tmě nic moc neviděl a nepřítel ho napadl zezadu. Odtahoval ho pryč, další dva drželi v křečích se svírající Kumiko. Bránila se, ale marně. Jen matně viděla, jak se nepřátelští ninjové napřahují s kunaiem a následně slyšela jen Deidarův pronikavý bolestivý výkřik. "Deidarooooo! Ne! Pusťte mě! Deidaro! Nenechávej mě tu! Prosím!" začala hystericky křičet a snažila se vyvlíknout. Protivník jí ale zezadu píchnul nějakou injekci. "Nechte mě! Deidaro! Ne!!!" křičela dál, ale nebylo to nic platné. Viděla, jak tělo její jediné lásky leží bezvládně na zemi. Někdo zhasl oheň a ona se začala cítit jako tělo bez duše, necítila ruce ani nohy. Oči se jí zavíraly, byly plné slz a zoufalství, tolik se chtěla dostat k němu, k tomu, kdo ji ochraňoval a sám za to zaplatil nejvyšší cenu. Ale nemohla. Nemohla se vůbec hýbat, nepohnula ani rty, ale oči měla jen pro pláč, fialově se jí leskly v posledních jiskrách ohně. A pak byla tma, ticho a zima. Probudila se celá zbitá. Ležela ve své vlastní krvi, nohy měla poškrábané a obličej zhmožděný. Oči měla tak nateklé, že jen stěží ovládala víčka. Sáhla si na tvář a tichounce bolestně zaúpěla. Nohy jí neposlouchaly. "D-d-deidaro..." hlesla ze svých jediných sil a snažila se zvednout. Po pěti minutách, kdy se přes všechno držela ve vzduchu, zase opět spadla na tvrdé kamení. Hlavu si narazila o železné mříže. Když znova otevřela oči v úmyslu, že se zvedne, uviděla na druhém konci cely Deidarův Akatsuki prsten. Zaryla nehty do země a škrábala se k němu. Už, už byla skoro v polovině, když se otevřely dveře a do cely vešel maskovaný muž. Jedním dupnutím prsten rozšlapal, pak chytil bezvládnou Kumiko za límec a táhl ji po zemi.Do schodů, pak přes štěrk, neměl s ní žádné slitování. Takovou bolest ještě v životě necítila. Nejen na povrchu těla, ale i u srdce jí to svíralo jako nikdy předtím. nemohla dýchat, neslyšela své srdce tepat, tělo jí neposlouchalo a oči se jí zavíraly. Slyšela jen ozvěny a do konečků prstů získala malou citlivost. To jí ale nepomohlo. Maskovaný muž ji vytáhl až úplně ven. Pak zvedl z trávy ohromný meč. "Půjdeš za tím blonďákem, oba na onen svět. Chceš useknout hlavu a nebo useknout v pase?" Kumiko zavřela oči a zaťala zuby. Neměla teď žádnou chuť žít. Viděla se v bílém, s bílými vlasy. Ležela v trávě, na zádech měla křídla. Ale nemohla vzlétnout. Snažila se ze všech sil, ale k nebesům nevzlétla. Ptáci přestali zpívat. Kolem ní byl najednou oheň. Hořel blíž a blíž u ní. Plameny jí začali ošlehávat plášť. Místo horka cítila jen chlad. Najednou slyšela hlas. Byl to známý hlas. Kumiko cítila ohromnou bolest v zádech krom všech zranění. Otevřela oči a rozmazaně poznávala postavu, která se krčila nad ní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama