|| !! Čtěte Pravidla !! ZDE || AKTUÁLNĚ: Kumiko Zpět; Mangai no Chikara již brzy;

Těžká rozhodnutí - 29. Kapitola

25. října 2008 v 14:54 | Misaki Kumiko |  Těžká rozhodnutí
"Mám."
"Tak pojď dolů."
"Hai." řekla Kumiko a zvedala se pomalu z postele.

Deidara jí podepřel hlavu a pomohl jí si sednout. Najednou někdo zaklepal na dveře. Deidara se otočil. Tušil, kdo za nimi stojí. Když ten někdo otevřel, Deidara pustil Kumiko a postavil se proti němu. "Něco jsem ti říkal! Přibliž se k ní a zabiju tě!"
"Deidaro, nech to na mě, ano?" ozvala se Kumiko utahujíc si obvaz na ruce."
"Cože?"
"I když mě bolí ruka, nejsem malá!" křikla Kumiko na Deidaru, ten se na ni nechápavě podíval, zakroutil hlavou a zabouchl za sebou dveře. "Tak co chceš?!"
"Vím, že jsi Ayaku nezřídila ty."
"A co?"
"Když udělám chybu, umím si ji přiznat."
"Škoda že až po takový době."
"A? Budeme na nože tohle i příští století? Nebo mi to dokážeš odpustit?"
"Nepočítala jsme s tím, že za mnou takhle přijdeš. Tak nevím, co ti na to říct. Asi jen to, že nemám ve zvyku odpouštět a nehodlám tenhle zvyk měnit."
"Fajn." řekl Itachi naštvaně a otáčel se. "Protože..." pokračovala Kumiko a Itachi se zastavil. "...nikdy nemám důvod odpouštět. Ani tentokrát." Itachi pozvednul obočí. Sedl si na postel vedle ní. "Takže ty se nevztekáš?"
"Proč bych se vztekala? I já umím uznat chybu... těch druhých samozřejmě." rozesmála se. "Tak co tak čumíš? Svlíkej se a dělej!"
"Cože?!"
"Neboj, chci vidět tu džuznu, co ti udělal Sasuke."
"Jak víš, že to byl Sasuke?"
"Jsem děda vševěda. Tak dělej, já nekoušu."
"Když jsem pozoroval Deidaru, nejsem si tím jistej." zašklebil se Itachi a Kumiko mu povolila obvaz. "Hochu, divím se, že žiješ." řekla a namočila mu čistý obvaz do jejího léčivého roztoku, pak ho zase zavázala. Itachi ji jemně chytil za pravou ruku. "Au, nešahej, soukromej majetek."
"Tak co jsi vyváděla? Ayaka ji má taky. Ale o dost menší, než ty."
"Nestarej se, Itachi. Stejně bys nevěřil."
"Teď už bych věřil všemu. A věřím i tomu, že obě dvě nemáte nabodnutej oběhovej systém náhodou."
"Fajn, fajn. Ayaka byla dlouho v bezvědomí a nedýchala. To znamená že v jejím mozku i mozku toho dítěte byla neokysličená krev. A mě se pořád nedařilo jí rozdejchat. Nemohla jsem ji tam nechat bez okysličený krve, jinak by to dítě bylo v nejlepším případě postižený, když by nezemřelo a s ním i ona. Tak mě napadla taková hovadina, že jí dám trochu tý mojí."
"Ty seš blázen! Mohla ses zabít!"
"Já to vím. I v tý boudě jsem to věděla. Ale bylo mi to jedno."
"Vážně nejsi normální. Jednou bys někoho nejradši zabila a podruhý za něj nasazuješ krk."
"Hej ale do toho ti nic není, Itachi. I když je to moje sestra, se kterou si ničíme život, je to pořád moje sestra. Máme stejný Kekkei Genkai. Ona by mě taky nenechala umřít."
"No to máš pravdu. Já už asi..."
"Hej Itachi, nechtěl bys už vypadnout? Kumiko je unavená a mě nebaví stát za dveřma jako blbec."
"...půjdu." dokončil Itachi. Zavřel za sebou dveře. Kumiko se na něj usmála a pak se oblékla. "Neudělal ti nic?"
"Omluvil se mi. Nic jinýho mi neudělal. Tak se, prosím, přestaň chovat, jako by mě chodil vraždit."
"Neslyšela jsi ho, co o tobě vykládal."
"Dovedu si to představit. Ale nech to bejt. Já se tu nechci s nikým hádat."
"A už je ti líp? Vidím, že se už se oblíkáš. Chceš jít dolů?"
"Je mi fajn. Ještě doléčím tu ruku a budu v pohodě." řekla Kumiko a šla dolů za ostatními. Cestou viděla hlouček lidí před pokojem Peina a Itachiho, který z ní vycházel. Strhával na sebe pozornost, Kumiko jen letmo zaslechla posměšky. Zakroutila hlavou a beze slova šla dolů ze schodů. Všimnul si jí Hidan, který za ní hned běžel, jestli už má jméno. To zmerčili ostatní a z Itachiho se přesunula hlavní pozornost na Kumiko. Hidan se k ní přiblížil a jakmile otevřel ústa, Kumiko mu vrazila facku. "Jedno mimino v Akatsuki stačí!" Hidan si pohladil červenou tvář. "Koukám, že už jsi ve formě."
"Ještě zdaleka ne." řekla mu se svojí běžnou arogancí. Jednou rukou se držela zábradlí a druhou měla svěšenou- tu pravou. Posadila se na židli a vzala skleničku se šťávou, která ležela na stole. Vypila ji a pak se obrátila k ostatním, kteří na ni zírali. "Je tu ještě někdo, kdo potřebuje ošetřit? Nebo popřípadě zlomit nos tak jako Hidan?"
"Nikdo tu žádný vážnější zranění neutrpěl a s těmi lehčími si poradíme sami." řekl Kakuzu a šel si sednout naproti ní. "Kulháš, Kakuzu."
"Ty sis toho všimla?"
"Mám medinu, vole. Nevšiml sis toho?" řekla Kumiko a protočila očima.
"Možná tě to překvapí, ale všimnul. Ale to patří taky mezi ty lehčí." odvětil odvráceně Kakuzu.
"Neříkej, že hřebík na cestě." zasmála se Kumiko a vytáhla hřebík.
"To fakt ne."
"Takže jsou tu kromě dvou všichni zdraví, jo? Paráda." řekla Kumiko, podala si talíř s jídlem a začala do sebe cpát Wasabi. "Teď asi dlouho mise nebudou, ne?" zeptala se, přitom zvedla oči k přicházejícímu Peinovi. "Dočkáš se, Kumiko. Ale s touhle rukou se do ničeho pouštět nebudeš." sykl na ni Pein sedajíc si ke stolu. "Nikam se mi ani nechce."
"Kdy budeš mít v pohodě tu ruku?"
"Tu tepnu jsem si nařízla dost nešikovně a navíc mám vrozenou špatnou hojivost. Nějakou dobu to bude trvat."
"Můžeš skládat aspoň pečetě?" zeptal se Sasori.
"Ne. Oběma rukama ne. Ale levou si vystačím."
"Stejně nebudeš na žádný mise chodit." řekl Tobi a zakousl se do rajčete. Kumiko vzala hůlky a hodila je po Tobim. "Ještě jednou něco takovýho řekneš a budeš je mít křížem skrz krk."
"Nebuď hned tak agresivní. A dej si bacha, s kým mluvíš."
"Vím moc dobře, s kým kdy mluvím. Ale ty ani nikdo v týhle místnosti mi nebudete přikazovat, co a jak mám dělat."
"Až budeš mít v pořádku ruku, dělej si, co chceš! Ale teď nikam nepůjdeš!" štěkl po ni Pein ostře. "A tím jsem skončil!" dodal a odešel od stolu. Kumiko otočila oči a prohlížela si ruku. "No, to si asi ještě hodně dlouho neškrtnu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama