|| !! Čtěte Pravidla !! ZDE || AKTUÁLNĚ: Kumiko Zpět; Mangai no Chikara již brzy;

Těžká rozhodnutí - 28. Kapitola

25. října 2008 v 14:53 | Misaki Kumiko |  Těžká rozhodnutí
"Asi umírá."
"Kecy."

"Někdo ho probodl. Asi jeho brácha."
"Tak mě zvedni, Sasori, nemůžu na nohy." Sasori vzal Kumiko do náručí a přenesl jí k Itachimu. "Ten je řádně dodělanej, potřebuju natáhnout ruce."
"Ale... máš tu pravou úplně modrou."
"Stačí mi jedna. Zacelím mu tu ránu. Jestli tam teda nemá hrot."
"Nejspíš má."
"Tak přiveďte někdo Konan." zakřičela. Konan přiběhla od Ayaky. "Zjisti, prosím, jestli tam má hrot."
"Hai, Kumiko-san." řekla a prohlížela Itachiho. "Má ho tam."
"Kruci. Necítím pravou ruku. Levou dám nad Itachiho a chakrou se budu snažit chytit hrot, ty ho jen pak vytáhneš, až bude uvolněný. Řeknu ti."
"Hai." Kumiko natáhla nad Itachiho ruku a vší silou vytahovala hrot. "No, teď ho chyť!" Operace se svým způsobem podařila, pak přinesli ostatní z Akatsuki desinfekci a Kumiko mu pak jen zacelila ránu. Konan ho obvázala a ošetřila mu lehká zranění. "Kde je vlastně Deidara?" ptala se Kumiko, kterou ukládal Sasori do postele.
"Ještě se nevrátil."
"J-já ho půjdu hledat."
"Zapomeň! Ani se nedokážeš postavit na nohy!"
"A kde jste ho viděli naposledy?"
"Mlátil se dost ostře s nějakým klukem, mohlo mu být kolem 18ti let. Hnědý dlouhý vlasy svázaný dole v culíku a bledé oči."
"A proč jste na něj nepočkali, vy idioti?!" Kumiko se objevil ve tváři zoufalý výraz. Sedla si na postel a levou rukou hodila po Sasorim polštář. "Je vždycky takovej! Hraje si!"
"Ale co když mu Neji něco udělá?!"
"Ty znáš toho kluka?"
"Znala jsem tam všechny! Je to jeden z klanu Hyuuga! Myslím, že s ním musel mít Deidara obrovský problémy!"
"Ale neměl. Deidara je blázen, vždyť ho znáš." Najednou byla slyšet obrovská rána. "Kde se zase flákáš, blbče?!" ozval se rozčílený hlas Peina. Kumiko si oddychla jako nikdy. Bylo jí úplně jasné, co se stalo. Deidara dorazil. "Ts... nevíš, co je dobrý. Navíc, ty jsi taky pěkně zdržoval."
"Cože?!" ale v tu chvíli byl už Deidara u Kumiko v pokoji. "Idiot jeden rezavej!" práskl s dveřmi Deidara. "Je ti dobře?" zpozorněl Deidara, když viděl na smrt unavenou Kumiko s rukou jako švestka. "Teď, když už jsi tu, je mi úplně dobře." řekla Kumiko, měla přivřené oči a slaboučký hlásek. Deidara si sedl k ní na postel a dal jí ruku na tvář. "Máš horečku."
"Nic to není."
"Jak tohle můžeš říct? Jsi jako vytažená z ohně. Vidím, že ti je zle. Nemusíš si hrát na hrdinku. Tak copak jsi prováděla?"
"Když jsem odešla, běžela jsem do sídla Misaki. Cestou jsem pokosila pár ninjů. No a pak jsem se dozvěděla, že táta je vlastně pryč. Běžela jsem, běžela, až jsem došla do lesa a tam můj táta zabíjel Ayaku. Tak jsem ho vyřídila. Spotřebovala jsem asi dvacetinu chakry, abych rozštípala hřebík nad jeho hlavou. Ale Ayaka na tom byla zle. Já ji nemohla nechat umřít, tak jsem... Achjo."
"Budeš mít tu ruku v pořádku?"
"Nejspíš jo. Ale až za delší dobu, nebude to hned. Podřízla jsem se dost neohrabaně, vůbec jsem v tu chvíli nemyslela na to, že bych měla myslet na hojení a že bych měla dávat pozor."
"To jsi celá ty. Ale díky tobě Ayaka přežila a dost šancí má i to mrně v ní."
"To jo. Ale nemáme vyhráno. Jakmile dostanu trochu cit do ruky a postavím se na nohy, tak ji musím pořádně ošetřit. A mimochodem, jak je na tom Itachi?"
"Probírá se. Nejspíš. Taky jsi mu zachraňovala život?"
"A kdo jinej?"
"Třeba Ayaka."
"Když ona sama potřebovala zachránit život? Jak by to asi v bezvědomí zvládla?"
"Aha, sorry, to jsem nedomyslel. Jsi nějaká nervní."
"Není mi dobře. Můžeš mi přinýst trochu vody, prosím?"
"A nechceš radši čaj?"
"Máš pravdu, rozmyslela jsem si to. Horký saké mi dones."
"Přece nechceš chlastat."
"Chci. Pomáhá to na bolest."
"Tak jo, ale víc, než jednu flašku, ti nedonesu."
"Ani víc nechci, nemám v úmyslu se zpít do němoty."
"Aspoň jedna dobrá zpráva dneska." řekl otráveně Deidara a šel dolů pro láhev se Saké. Když ji přinesl, Kumiko ležela jako mrtvá, ani se nehnula. Deidara potichu přiskočil, ale pak si všimnul, že Kumiko slabounce dýchá a nejspíš jen spí, musí být hodně unavená. Deidara sešel dolů po schodech a uviděl Itachiho, jak se svíjí v bolestech nad svou ránou. "Nechceš helpnout?"
"Nic to není."
"Sídlo Akatsuki je dneska barák invalidů. Samej nemocnej, ale všichni si hrajete na hrdiny."
"O kom všem mluvíš?"
"No vyřízená je polovina Akatsuki, ty, Ayaka a Kumiko jste na tom nejhůř."
"Cože?! Co je s Ayakou? Co se jí stalo?! Kdo jí..."
"Přestaň tu na mě chrlit!"
"Tak koukej vyklopit, co je s Ayakou!!!!!"
"Co já s tím jako? Já o tom nic nevím. Kumiko ji dotáhla."
"Jak jako dotáhla?"
"Až se vzbudí, můžeš se jí na to zeptat. Vlastně obou." Itachi už se zvedal za záminkou, že si jde nahoru pro věci, ale Deidara ho chytil a posadil zpátky bez ohledu na jeho zranění. Chytl ho pod krkem, Itachi se na něj podíval zle s aktivovaným Sharinganem. Deidara mu pohled opětoval. "Jestli se mi přiblížíš ke Kumiko, tak to s tebou zle dopadne. Já taky nelezu za Ayakou s tím, že mojí Kumiko způsobila tolik trápení."
"To bych ti ani nedoporučoval."
"Tak se uklidni. Žij si s Ayakou a nechte Kumiko na pokoji. Dal bych boty za to, že kdyby jí nebylo, tak bys teď neměl ani Ayaku, ani mladýho Uchihu."
"Tak o tom silně pochybuju."
"Říkej si co chceš. Ale pamatuj si. Jakmile se k ní přiblížíš s nějakým špatným úmyslem, tak je po tobě!"
"Fajn, jdu za Ayakou. Můžeš si to jít zkontrolovat." řekl Itachi arogantně a Deidara už se mu chystal vrazit facku. V tom přišel do haly Pein. "Co tu vyvádíte?!" Deidara pořád ještě držel Itachiho pod krkem. "Nic, nic, Itachi jen nevěděl, jestli nemá náhodou na krku štípanec. Je to dobrý, můžeš jít." řekl Deidara, aby se vyhnul kázání a odešel pryč.K večeru se Kumiko probrala. Ruka jí bolela dál, zranění se nehojilo, spíš se naopak znova otevíralo. Nohy byly skoro v pořádku, ona vlastně také, jen měla asi jen zvýšenou teplotu. Pomalu se šourala po schodech dolů, Deidara se Sasorim tam hráli Shogi. Kumiko si jich nevšímala, zamířila rovnou k míse s čistou vodou a napila se z rukou. Pak si přejela rukou po zpocené tváři a odhrnula si vlasy. Deidara ji pozoroval. "Pojď si na chvíli sednout, Kumiko. Já ti pak do schodů pomůžu."
"Myslíš, že jsem bezmocná, nebo co? Umím se o sebe postarat sama." řekla a začala vyšlapávat schody. Držela se druhou rukou zábradlí, kdyby se jí náhodou zamotala hlava. Zamířila rovnou do pokoje Ayaky, tradičně bez klepání. Ayaka spala tvrdě a Itachi ji hladil po vlasech. Zle se po Kumiko podíval a naznačoval jí, ať vypadne. Myslel si, že právě Kumiko Ayace ublížila. Aktivoval se mu Sharingan a měl připravený kunai, čehož si Kumiko taky všimla. "Vypadám snad, že bych chtěla zápasit? Jsi k smíchu, Itachi." řekla Kumiko slabým hlasem, šla, jako by ještě spala. "Uhni mi, potřebuju místo." Itachi byl nedůvěřivý, ale od postele uhnul. Kumiko zkoušela, jaký má Ayaka tep, jestli nemá vysokou horečku a jak vážná jsou její zranění. Pak nahromadila chakru do levé zdravé ruky a začala léčit jednu ránu za druhou. Když byla hotová, odcházela pryč. "P-počkej, Kumiko!"
"Co je?"
"Vyklop to! Cos jí udělala?!"
"Zachránila jí i tomu malýmu krk. Ale to ty mi stejně neuvěříš, takže nevím, proč tu s tebou ztrácím čas."
"No to ti teda neuvěřím. Vždycky ses jí chtěla zbavit a teď jsi k tomu měla nejlepší příležitost. A teď si hraješ na doktorku, co?!" Kumiko zavřela oči a pak se ospale na Itachiho podívala. "Víš co, vole? Polib mi. Můžeš si u toho i zpívat. Že já pitomá jsem tebe i Ayaku nenechala chcípnout. Tebe jsem měla speciálně ještě něčím praštit po hlavě." řekla klidně a pak odešla z pokoje dřív, než Itachi stačil něco říct. Až když Kumiko zavírala opačnou rukou, si všiml, že má na ruce dost ošklivou ránu. Pak ještě otevřela dveře a dodala: "Jo a dej na ní bacha. To mrně na tom není tak, jak by mělo. Stručně- je v rizikovým těhotenství a jestli na ní nedáš bacha, tak o to mimino přijdete." Kumiko zabouchla dveře a vešla k sobě do pokoje. Vyčistila si ránu na ruce a zavázala obvazem, který předtím napustila léčivým roztokem. Zamotala si ruku a pak to ještě převázala normálním obvazem, aby tím napuštěným nic nezamokřila. Lehla si a překryla se peřinou. Deidara za ní přišel. "Mám si lehnout k tobě?"
"Nene, já budu v noci courat sem a tam, musím si to každou chvíli namočit a převázat. Budila bych tě, lehni si radši vedle." usmála se na něj. Deidara jí dal polibek a pak šel spát k sobě. Kumiko doopravdy nespala. Každou chviličku si musela namočit obvaz do roztoku a namazat si ránu mastí. Ráno nepřišla ke snídani. "Už je Kumiko líp, Deidaro?" ptal se Sasori.
"Já ani nevím. To, co prováděla včera, to musela bejt šlupka!"
"Ts... Může si za to sama, nemá bejt taková..." špitl si Itachi jen tak pro sebe, ale Deidara to slyšel.
"Drž hubu, Itachi, nebo přes ní dostaneš! Už jsem ti to jednou říkal."
"A není ona taky těhotná?" zeptal se Hidan.
"Ne, není, Hidane. Od toho většinou nebývá zmrzačená ruka."
"Někdy jo, tak si dávej bacha, Deidaro." Deidara to nevydržel a hodil po Hidanovi obilnou placku, kterou měl k snídani. "Ale no tak! Jsi dneska nějakej podrážděnej, Deidaro."
"Kdo by nebyl v přítomnosti toho vola s vějířem ve znaku?"
"Tohle blonďatý pako si zřejmě neuvědomuje, o kom mluví."
"Sorry, Peine, nemám na tohle nervy, donesu snídani Kumiko a pak se vrátím na schůzi."
"Pozdravuj ji a když bude chtít, vezmi ji sem dolů, rád bych věděl, co ji tak zřídilo."
"Peine, nechci ti kazit iluze, ale asi nebude mít na výslech náladu."
"Nech to na ní." Deidara odešel nahoru. Kumiko na sebe dělala obličeje do zrcadla, které si držela v posteli. "Co to vyvádíš?"
"Coby? Nudím se. Jsem hrozně ospalá, ale stejně spát nemůžu."
"Deidara jí vzal zrcadlo a lehl si za ní do postele. Objal ji. "Máš pořád teplotu. Čím to je?"
"Z některých zranění jsou horečky, než se to zahojí. Nemusíš se o mě bát."
"A co dole? Co Itachi a Ayaka?"
"Itachi je v pořádku. Až moc. A Ayaka se už neukázala."
"Až moc?" zasmála se Kumiko.
"Stejně mu rozbiju jednou hubu."
"Neřeš to, nemá to cenu. On jednou pochopí."
"Jestli má čím chápat. A nemáš hlad?"
"Mám."
"Tak pojď dolů."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama