|| !! Čtěte Pravidla !! ZDE || AKTUÁLNĚ: Kumiko Zpět; Mangai no Chikara již brzy;

Těžká rozhodnutí - 27. Kapitola

25. října 2008 v 14:53 | Misaki Kumiko |  Těžká rozhodnutí
Když dorazila na místo, nevěřila svým očím. Její otec držel u stromu bezvládnou Ayaku a chystal se jí zasadit poslední ránu. Kumiko se rozeběhla, nic netušícího Naokiho odstrčila, že se zastavil až o další strom a chytila Ayaku, která padala k zemi. "Jsi padlej na hlavu?!!! Nebo ti v hlavě něco chybí?!?!?!?!" zařvala Kumiko z plných plic a přitom vytáhla hřebík, který měla pořád u sebe.

"Co se do toho pleteš?! Kdo vůbec jsi?! Ten plášť a klobouk, že jsi jedna z těch hyen světa, Akatsuki?!! Někoho mi dost silně připomínáš" Kumiko položila Ayaku na zem, aby jí neublížila a rychle jí zkontrolovala životní funkce. Pak se postavila a řekla: "Ano jsem! A ještě jedno malý info! Krom toho, že jsem z Akatsuki, mám ještě jednu identitu! Jmenuji se Misaki, táto!" Strhla svůj klobouk a odhodila si vlasy na stranu. Jako by jí zajiskřily její sytě fialové oči. "Za to, co jsi udělal Ayace, zaplatíš! A bude to rychlý! Nemám na tebe celej den!"
"Že se vůbec divím! Tohle se od tebe dalo očekávat už odmalička! Teď jde zmetek se zmetkem!"
"Být zmetkem je moc těžký, protože konkurence je až příliš veliká, že, otče?!"
"Mezi námi je dost veliký rozdíl!"
"To jo! Já jsem zmetek, kterej zná pravidla a s radostí je překračuje. Kdežto ty si hraješ na hrdinu, i když ani nevíš, co to pravidlo je. Chytá tě akorát záchvat vzteku a pak se neznáš, ty psychopate! Jindy bych ti řekla, že to chce klid a nohy do ledu, ale teď bych ti ten led omlátila o hlavu!"
"Co si o sobě myslíš?! Uvědom si s kým mluvíš!"
"S podprůměrným ninjou, kterej toho až moc nakecá!" řekla Kumiko a vyhodila do vzduchu hřebík, který držela v ruce. "Joujo no Jutsu!" V tu chvíli se hřebík rozdělil na několik set malých kovových pilinek, které Naokiho zasypaly. Padl na kolena a snažil se ze sebe smést pilinky, které se mu zarývaly postupně do kůže. "Kumiko, co to..."
"Jedno z mých dokonalých jutsu. Tímhle hřebíkem jsi mě jednou pověsil jako malou na strom, když jsem se chtěla naučit jutsu. Já si ho tenkrát schovala. Byla v něm dutina a v té dutině jed, který jsem vytvořila podle receptů Tsunade. Teď se hřebík rozštěpil, jed vytryskl mezi kousíčky a vsákl se do nich. To znamená, že piliny, které máš už teď pod kůží, byly a jsou otrávené."
"Kumiko, já netušil..." řekl téměř z posledních sil a začal se ještě zvedat.
"A hele! Že by protest? Jed už ti proniká do krve."
"To vím. Ale jen tak se od své dcery zabít nenechám."
"Fakt ne?" řekla Kumiko a přišpendlila ho ke stromu kunaiem. "Teď ti ukážu, jak moc platí tvoje tvrzení, že nemám na to, abych se naučila genjutsu, protože jsem na to moc nesoustředěná a pitomá!" Kumiko zavřela oči, natáhla ruce před sebe, začala ruce v pěst a pak jen z ukazováku a prostředníku udělala véčka. Ukazováky překřížila. "Nevím, jestli to mám udělat. Přece jenom... ten jed koneckonců není smrtelný. Ale moje Genjutsu smrti tě pošle pod zem s naprostou jistotou."
"Udělej to. Žít s pocitem, že mě ušetřila moje dcera, by bylo horší, než smrt."
"To mi rozhodnutí značně ulehčuje! Tak žij tím hrozným životem! Trap se, vyčítej si všechno, cos mi udělal. A hlavně se dobře postarej o Sayuri. Já se teď postarám o Ayaku." řekla Kumiko, vzala Ayaku na záda a utekla s ní. Jakmile byly v dostatečné dálce, hledala Kumiko vhodné místo, kde by mohla Ayaku ošetřit. Našla starý ztrouchnivělý malý chrám. Vešla dovnitř a položila Ayaku na zem. Dala jí ruku na čelo, zda nemá teplotu a pak jí změřila tep. "No tak, ségra, bojuj přece trošičku!" šeptla ze zoufalství, nahromadila chakru do rukou a začala ji léčit. Občas jednu ruku vypustila a zjišťovala, zda Ayaka už dýchá. "Sakra! Tohle mi nedělej! Dejchej!" křičela Kumiko zoufale, když se jí pořád nedařilo Ayaku oživit. "Tak fajn! Donutila jsi mě! Ale jestli se po tomhle nenadechneš..." vyhrožovala si Kumiko a pak provedla něco, co ještě nikdy nezkoušela. Napadla jí nová technika, která by měla Ayace pomoct, ale byla až příliš riskantní, hlavně pro Kumiko. Řízla se do tepny na zápěstí a pak otevřela žílu i Ayace.
MEZITÍM U DEIDARY A NEJIHO
"Hakke Rokujuyon Shou!!" Neji se rozběhl proti Deidarovi, ale ten se objevil za ním: "Trochu pomalu!" řekl a odkopl ho pět metrů daleko. "Já ještě nezačal!"
"To je smůla, brzy totiž skončíš." Deidara vypustil pár mušek na Nejiho, přímo u něj je nechal vybuchnout. Neji vyskočil ze země a začal boj na blízko. "Co jsi udělal s Kumiko, ty kreténe?" ptal se Neji při boji. Deidara ho chytil za oblečení a odhodil ho pryč. Pak k němu přišel, přitáhl si ho k sobě, řekl: "Nic, co by se jí nelíbilo." a pak ho zase odhodil pryč. Neji se otočil a připravil se k boji. "Ona nemůže mít ráda takovou bestii, jako seš ty."
"Je vidět, že jsi ji totálně při románku nepoznal. To chce víc, než zvědavej jazyk."
"Já tě dostanu!"
"Tak dělej! Nevypadá to, že bys byl nějak moc dobrej. Spíš bych si myslel, že když já zabíjel svoje o 20 let starší příbuzný, ty sis hrál na písku, není to tak?" smál se Deidara. "Tak se pochlub, nádhero! Kolik ti je let, hm?!?!"
"Co tě to zajímá, vole?!"
"Dost mě zajímá, kdy si zabíjel svoje příbuzný."
"Teď mi letí na devatenáct." Neji přestal bojovat a vzdálil se. "Mě taky." Srdce se mu rozbušilo. Bojoval se stejně starým soupeřem, který je v nejobávanější a nejnebezpečnější organizaci, která teď ničí jeho rodné město. Navíc mu přebral dívku, kterou Neji miloval a pořád ještě ji miluje. "Takže ty jsi stejně starej? Jak dojemné! Pěkně ses v Konoze zahrabal!"
"Jak to myslíš?!"
"Moji soupeři, jedni z těch silnějších, bojovali už ve dvanácti letech líp, než ty." To Nejiho dorazilo. Rozběhl se proti Deidarovi, ale nezasáhnul ho. Deidara ho zezadu ještě popostrčil, aby se Neji praštil o tyč, která vyčnívala ze země. "Jak jsem si říkal! Jsi k ničemu." Neji to nechápal. Vždy byl naprostá jednička. Jak to že teď vůbec nemůže bojovat? Měl divný pocit, když se podíval na Deidaru, který nad ním stál v Akatsuki plášti. "Vstávej, nicko, nemám na tebe celej den! Nebo se po tom drobným zakopnutí nedokážeš postavit na nohy?" Neji si začal uvědomovat, že v tomhle stavu Deidaru neporazí. Nechápal to. Jeden z nejlepších jouninů v Konoze se nedokáže někomu takovému postavit a vyhrát nad ním. "Nebudu už s tebou bojovat. Nechci ti ublížit. Pokud tě má Kumiko fakt ráda, nenáviděla by mě." Deidara protočil oči, zvedl Nejiho za límec a dal mu pěstí. Neji znova odletěl. "Ale já s tebou budu bojovat. Ona už tě stejně nenávidí, jako každýho v týhle vesnici."
MEZITÍM U KUMIKO A AYAKY
Druhou rukou svojí krev směřovala do Ayačiných cév, aby se její neokysličená krev promíchala s Kumiko okysličenou a tak zajistila to, aby se nic nestalo Ayace ani dítěti. Po minutě Kumiko skončila, zaškrtila si ránu a ošetřila ji i Ayace. Znova sepnula ruce a zkoušela lékařské jutsu. Ve zraněné pravé ruce neměla skoro žádný cit. Ale Ayaka po chvíli začala dýchat, i srdce jí začalo tlouct. "No sláva! Tys mi dala!" řekla z posledních sil Kumiko a švihla sebou na zem. Těžce vydýchávala, byla velice vyčerpaná. Po pár minutách se ale zvedla, vzala Ayaku na záda a běžela s ní k sídlu. Po chvilkách musela odpočívat, ale nehodlala to vzdát. Když se připlazila téměř po čtyřech do jeskyně, Pein už byl připravený nadávat, kde se courají. Jakmile ale viděl, co se děje, zcela změnil postoj. Konan přiběhla k těm dvěma a zvedla Ayaku. Kumiko ležela dál rozpláclá na zemi, než pro ni přišel Sasori. "Kumiko, no tak, vzpamatuj se."
"Už nemůžu, Sasori. Už nemůžu dál. Jsem vyřízená."
"Itachi je na tom zle."
"Cože?"
"Asi umírá."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama