|| !! Čtěte Pravidla !! ZDE || AKTUÁLNĚ: Kumiko Zpět; Mangai no Chikara již brzy;

Těžká rozhodnutí - 26. Kapitola

25. října 2008 v 14:53 | Misaki Kumiko |  Těžká rozhodnutí
Kumiko zase usnula a Deidara si hrál s jílem. Když si uvědomil, že už je pozdě, začal ji budit. "Hej, vstávej."
"Ještě ne, ve škole stejně jen dělám bordel." vysoukala ze sebe Kumiko ospale. Deidara s ní zatřepal a křikl na ni: "Nejdeš do školy, moulo, ale proti Konoze."

"Co?! Co?! Co se stalo?!" Deidara otočil oči v sloup a za ruku ji odvedl, než se Kumiko probrala. Přišli do sídla. Zřejmě ve stejnou dobu jako Itachi, měli štěstí, protože Pein je vždycky naštvaný jen na Itachiho. Kumiko se výsměšně přesunula k Itachimu. "Ale, ale Uchiha-san, copak jsi udělal sestřičce, že právě teď nestojí vedle tebe?" řekla posměšně, ale než jí Itachi stačil odpovědět stáhl jí k sobě Deidara. Připravili se, Deidara byl naprosto klidný, stáli s Kumiko vedle sebe. Pein se docela divil tomu, když viděl, jak on i Kumiko stojí naprosto klidně, dívají se zle zespodu. Vyrazili vpřed. Tmavou krajinou přes stromy a houštiny se blížili víc a víc. Vepředu Pein, za ním hned v dosahu Kumiko, kousek dál od ní Deidara, pak Itachi s Kisamem, za nimi Sasori a pak v houfu ostatní. Lidi z tajných sítí už se pomalu scházeli a maskovali před branami Konohy, až tam dorazilo 11 hlavních představitelů Akatsuki. Kumiko zezadu vytrhla nic nečekajícímu Peinovi kunai. Pein netušil, co chce dělat. Ona ho zvedla a na čelence si udělala přes celou šíři přes znak Konohy rýhu. "Tak tohle jsi měla v plánu! Já už se bál, že chceš dělat hlouposti."
"Ale no tak, Peine. Já vím, že jsem tu nejmladší a občas se chovám jako dítě, ale ne že bych se tak chovala stabilně a nedokázala se držet."
"To je správný." Pein se otočil k ostatním. "Nezapomeňte, že náš cíl není jen vraždit všechny chudáky kolem sebe, nezapomínejte, že v Listové se ještě pořád nachází Kyuubi, pokud ho někdo uvidí, očekávám, že na cestě zpět bude s námi i on." zaskřípal zuby a všichni pokývali hlavou. "Pokud možno, ještě naživu Hidane!" otočil se na bělovlasého, který si zívl a pak řekl jen: "Jasně, šéfe!" Kakuzu do něj strčil. "Očekávám, že se nikdo nebude ničím zdržovat."
"Fajn, fajn. Tak u budeme stát jako roury nebo se do toho už pustíme? Všichni jsou tady a už je dost pozdě, tak abychom to stihli před svítáním." řekl nedočkavě Sasori. Pein jen přikývnul a všichni se dali do pohybu. Během několika minut se dostali do Konohy.
Sešli se do středu, postavili se do trojúhelníkové formace, Kumiko suverénně vepředu. Pein ji nechal, ať ostatní vede společně s Itachim, který byl hned za ní. Pohled na ně vyvolával hrůzu. Všichni maskovaní v kloboukách si je chytili, Kumiko si klobouk strhla jako první a zaútočili v plné síle. Začal se rozléhat poplach a vesnicí zavládla panika. Kumiko poznávala spoustu známých tváří, ale oni ji ani moc skrz rozpuštěné vlasy ne. Ostatní Akatsuki se rozběhli po celé Konoze. Vesnicí byl slyšet křik. Kumiko bojovala i s nejlepšími Jouniny, až se jí do rukou připletl mistr Iruka. Ten ji poznal okamžitě. "M-misaki?"
"Iruka-sensei... Jsem ráda, že se zase vidíme. Tohle bude naposled."
"Co se to s tebou stalo?" řekl ostře a vytáhl kunai. Kumiko se postavila do pózy, pevně stiskla kunai. Teď bylo vidět v jejích očích, co je vlastně zač. Iruka z toho byl vedle, roztřesený, ale věděl, že pokud nezabije on ji, zabije ona jeho. Za Kumiko se připlížil její strýc z klanu, ale ona si toho všimla. Z pózy se otočila a probodla ho. Vůbec nepomyslela na to, že to je člověk, který ji jako malou houpal na klíně. Iruka se zděsil. Jeden z klanu Misaki byl na místě mrtvý. Kumiko se zase podívala na Iruku, udělala několik svých kroků a zaútočila na něj a on to jen stěží vykryl. "Kdy ses takhle zlepšila?"
"Iruka-sensei... díky za lichotku. Ale ta Vám nepomůže." Znova se otočila a hodila po něm shuriken, který ho pořezal na hrudníku. Skrčila se a udělal jeden chybný krok. Iruka se dostal za ní a řekl: "Chtěla jsi umřít? Máš to mít. Řekni Sbohem." Kumiko se jen ďábelsky usmála, odhodila kunai a nahromadila množství chakry na ukazováčku spojeném s prostředníkem. Udělala jehlici, zvedla ruku a bez varování mu propíchla hrdlo. "Sbohem." usmála se a běžela dál. U chrámu se zastavila a v klidu si začala uvazovat drdol. Zaútočil na ni Ebisu. Kumiko si jednou rukou držela drdol a druhou vykryla jeho útok. "Ebisu-san... Když se dívka češe, neměl byste ji rušit." usmála se šibalsky. "Kumiko?!"
"Poznal jste mě? Teď vám oplatím to, jak jste mě přivázal ke stromu, když jsem vás neposlouchala! Jen co si udělám ten drdol!"
"Cože?" Kumiko si dovázala culík a zaútočila na něj. Najednou přiběhnul Deidara. Kumiko ho viděla a přes Ebisovo rameno mu poslala pusu. Deidara přiběhl a zezadu po něm hodil dva kunaie. Oba přesně. Ebisu padnul k zemi. "Dík za asistenci, ale tohohle vola jsem mohla zvládnout sama."
"Aspoň jsem ti tu byl užitečnej." řekl a dal Kumiko pusu. "Kumiko!" zakřičel někdo zezadu. Kumiko se otočila a uviděla za sebou toho, kdo jí způsobil tolik zmatku v hlavě. Udělala krok dozadu. "Co je, Kumiko?" zeptal se jí ustaraně Deidara. Pak se zle podíval dopředu. Uviděl kluka s dlouhými hnědými vlasy svázanými dole v culíku. "C-co ta přerytá čelenka? A co ten vedle tebe?"
"Kdo seš? Nedávno jsem poslal pod kytičky někoho, kdo měl stejný oči jako ty." Kumiko se na Deidaru zvědavě podívala. Neji se postavil do své pózy. Deidara se jen pousmál. "Deidaro. Prosím." zašeptala Kumiko. Deidara se k ní nahnul, přitom z očí stále nespustil Nejiho. "To je on. Ten, se kterým jsem měla ten románek... Neber ho na lehkou váhu. Je to prý jeden z největších géniů Konohy."
"Zabil jsem Kazekageho. Tenhle týpek mi nemůže udělat ani škrábaneček." V Nejiho očích se objevila nejistota. Tak tohle je ten muž, který zabil Gaaru. "Deidaro, buď opatrný. Byl Jouninem v 15ti letech."
"Neměj strach. Běž, postarám se o něj."
"Cože? Ani nápad! Zůstanu tady! Jsem lékař..."
"Kumiko, promiň, ale nikdo tu lékařského ninju potřebovat nebude. Já nebudu mít ani škrábanec a ten moula to bude mít za sebou dřív, než ho stačíš ošetřit."
"Tak jo. Věřím ti. Já jdu nahoru na kopec."
"Co tam?"
"Dům Misaki. Mám takovej divnej pocit, že bych se tam měla objevit."
"Okej, dám ti pak nějak vědět."
"Jo, jasný." Dali si poslední letmý polibek a Kumiko potom odběhla. Běžela až nahoru ulicemi. Boj byl stále v plném proudu, proto se jí do cesty připlétalo hodně lidí, někteří s nechtěli bojovat, když náhodou poznali, že je to Misaki Kumiko. Ale s kloboukem, přeškrtnutou čelenkou, vlasy do obličeje a kloboukem, ji poznal jen málokdo. Doběhla až do sídla Misaki. Povražděné členy rodu přehlížela jakoby nic. Vběhla do hlavní budovy, kde se skrývali hlavní představitelé rodu. Rozběhli se proti ní, ale ona se postavila do své pózy a jednoho po druhém bez jakéhokoliv ninjutsu nebo genjutsu smetla. Pak se rozběhla proti Sayuri a praštila s ní o dveře. "Kde je Naoki?"
"J-já ne-nevím."
"Je v tomto domě?!"
"Ne..." Kumiko ji pustila a odběhla mimo vesnici, kam chodívala dřív. Když dobíhala, řev a prach už ustaly. Zadýchala se, jakmile znova popadla dech, běžela dál. "Táto, kde ses schoval?!!!" zakřičela ze zoufalství do vzduchu, že ho nemůže najít. Najednou viděla kácející-se strom v dálce. Vyběhla až na špici jednoho vysokého jehličnanu a rozhlédla se. "Tak támhle jsi! Zřejmě máš práci! Bude muset počkat, teď si to vyříkáme. Se shurikeny v rukou." usmála se ďábelsky a vydala se tím směrem, kterým padal strom. Když dorazila na místo, nevěřila svým očím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama