|| !! Čtěte Pravidla !! ZDE || AKTUÁLNĚ: Kumiko Zpět; Mangai no Chikara již brzy;

Těžká rozhodnutí - 23. Kapitola

25. října 2008 v 14:53 | Misaki Kumiko |  Těžká rozhodnutí

Itachi se postavil k boční zdi. "Mohla bys se trochu uklidnit?! Ty nejsi ta, na který to stojí a padá!"
"Já si to uvědomuju narozdíl od vás, Uchiha-san."

"Co tím chceš jako říct?! Na to, že jsi tu jen pár dní, si celkem vyskakuješ, ne?! Uvědom si, jak se chováš. Možná sis mohla vyjíždět po lidech z Konohy, ale tady si zvykni na to, že jsi jen pěšáček."
"Ts... Možná nejsem tak dobrá jako ty! Možná nemám tolik odvahy jako ty! A možná nejsem v týhle organizaci tak dlouho jako ty! Ale to mě neposouvá tolik pod tebe, abys se mnou mohl takhle mluvit! Pokud jsem jen pěšáček, pak ty taky! Stejně jako Kisame, Sasori, Hidan a ostatní! A že nejsem ta, na který tu vůbec nezáleží? Záleží tu na každým! Kdykoliv to tu jeden z nás nějak ohrozí, tak to začne padat a je jen otázkou času, kdy se to zhroutí jako domeček z karet! Ale klidně si tu Ayaku měj! Klidně si stůj na svým! Ale mě to nevyčítej! Už s tím nechci nic mít. Koneckonců ona už není moje rodina! Teď je moje rodina tahle organizace a mě trápí jen to, že s ní zacházíš jako s kusem hadru!" řekla Kumiko a chtěla odejít. Itachi jí surově vzal za ruku, aby ji zadržel. V očích měl aktivovaný Sharingan. "Pusť mě!" zařvala na něj. Ale Itachi ne a ne ji pustit. Úplně ho rozčílilo to, co mu Kumiko řekla. Ale ona, i když se teď nemohla bránit, pořád neměla v očích poddanost. Naštěstí se tam objevil Deidara a úplně v klidu s ledovým výrazem Kumiko vysvobodil. Beze slova si ji odvedl za ruku, Kumiko se ještě stačila na Itachiho otočit a křiknout na něj: "Kreténe!". Vlítli s Deidarou do jeho pokoje. Kumiko sebou sekla na postel a dala si hlavu pod polštář... pak začala mlátit do krajů postele. "Nenech se tím vykolejit, Kumiko. Ono se to za pár dní srovná."
"Nebo taky ne!" zamumlala zespod polštáře a Deidara jí nerozuměl. Sebral jí polštář. "Cos říkala?"
"Možná že se s tím srovná Pein a ostatní z Akatsuki. Ale organizace jako taková se s tím nesrovná."
"Nebuď tak pesimistická. Nevšímej si toho. Prostě to tak je a nic s tím neuděláš."
"To mě úplně deprimuje, že nemůžu vůbec nic!"
"Já vím, ty aktivistko. Zeptám se Peina, jestli by něco neměl. Když to půjde, tak na pár dní vypadneme. A oni ať se tu klidně sežerou."
"Jo to bych brala. Jen my dva prostě... Bez Itachiho a Ayaky na očích. A taky bez Sasoriho."
"Já za ním pak zajdu. Teď by mě vyhodil, přizabil a pak znovu vyhodil."
"Musí toho mít plný zuby."
"Docela byste se teď k sobě hodili."
"Ona ho Konan zklidní. Hej! Já mám zase hlad!"
"Cože? Před chvílí jsi jedla..."
"Já vím." zazubila se Kumiko a rozplácla se na posteli. "A dole je Itachi, mě se tam nechce..."
"Achjo." otočil oči Deidara. "Tak já jdu."
"Děkuju, blondýnko." Deidara se otočil, sedl si obkročmo na Kumiko a začal ji lechtat. Kumiko se začala smát a ječet na celé sídlo. Za chvíli zaklepal na dveře Kisame. "Co děláte, proboha?"
"Kisameeeeee... Pomooooooc! On mě tady vraždí lechtáníííííííííím!"
"Do toho mě nepleť." řekl otráveně Kisame a odešel. Kumiko Deidaru za chvíli shodila na zem a vydýchávala. Byla úplně vysmátá. "Tak já ti jdu pro to jídlo."
"Dík..." řekla a šla před zrcadlo. Rozpustila si zničený drdol a přehodila si vlasy dozadu. Zaklonila se a pořádně si je načechrala. Vzpomínala na staré časy, kdy žila v Konoze. Po cestách čmárala grafity, o Hokage mluvila jako o nešikovných moulech, po komínech skládala tašky a utíkala z vesnice. Deidara dlouho nešel a tak si Kumiko řekla, že se po něm půjde podívat i přes to, že zřejmě potká Itachiho. Nakoukla ven a uviděla Deidaru, jak něco kuchtí. "On umí vařit?" pozvedla obočí a nakoukla dál. Deidara něco povídal, tak se chtěla podívat, s kým mluví. Jak čekala- u stolu seděl Itachi. O něčem si povídali, ale Kumiko netoužila poslouchat jejich rozhovor. Navíc nechtěla Itachiho ani vidět, byla navíc přesvědčená, že on je na tom stejně. Šla zpátky do pokoje, ale netrefila se do dveří a vlezla do Peinova pokoje. "Ua, sorry, přesáhla jsem se na kliku."
"To je v pohodě. Nudíš se?"
"Jo! A navíc mám hlad. Blondýnka cosi kuchtí, ale jak ho znám, tak se to nebude dát jíst. To je prvně, co ho vidím s vařečkou."
"Neboj, Deidara vařit umí a docela dost dobře."
"Ale tak to bych do něj neřekla."
"Kumiko... Chci se tě zeptat na něco ohledně Ayaky."
"Já ji drbat nebudu, Peine. Takovou povahu nemám a ty to moc dobře víš."
"Já to vím. Ale teď jde o docela důležitou věc."
"No tak se ptej. Možná ti odpovím, podle toho na co."
"Chci se zeptat, jaká je ohledně schopností."
"No... ninja lékař jako já. A vlastně jako celej náš klan."
"A dobrá?"
"Co já vím? Dělala v nemocnici v Konoze. Asi na tom nebude chudě, učil ji táta."
"A je jako ty co se týče povahy?"
"Jako já? Máš to v hlavě v pořádku? Nebo ti v hlavě něco chybí?" zasmála se Kumiko a vytáhla z kapsy hřebík. "Já do vaší rodiny nevidím, jasný? A netušil jsem, že nosíš po kapsách hřebíky."
"Jeden vždycky potřebuju, mám na to svý techniky."
"Takže je taková mírnější?"
"Prober se, Peine! Ta by neublížila ani mouše! A na víc se už zeptej jí, já ti infocentrum dělat nebudu."
"Fajn. Ale uvědom si příště, s kým mluvíš. Kdybych neměl v hlavě fůru jiných věcí k řešení, tak si to schytáš."
"Fajn, neber si to osobně." usmála se na něj a vylezla z jeho pokoje. Bylo to tak akorát Po chvilce ležení v posteli se přiřítil Deidara, na tácku měl něco, co vypadalo víc než dobře. "Nevěděla jsem, že umíš vařit."
"Trochu. Donesl jsem ti i hůlky."
"Dík. Nádherně to voní. Pojď si vzít se mnou."
"Dík. Měl jsem něco dole."
"Tváříš se nějak přešle."
"To nic."
"Fajn. Jak myslíš. Mluvila jsem s Peinem. Už není naštvanej, tak se ho zítra zeptáme na tu naší menší dovolenou." řekla a pověsila se mu kolem krku. Deidara jí dal pusu na tvář a dal jí ochutnat kousek toho, co uvařil. Až do večera byli v pokoji. Všude jinde byla dusná atmosféra a venku období dešťů. Seděli na posteli a hráli Shogi. Pak Kumiko udělala poslední tah a Deidara otočil oči. "To už je počtvrtý!"
"Nehraješ špatně, je to vždycky jen o chlup."
"Jednou tě porazím, to uvidíš."
"Už se těším. Půjdeme už spát, ne? Je dost pozdě."
"Tak jo."
"Lehneš si zase ke mě? Nechce se mi být sama."
"Jestli chceš..." usmál se na ni.
Ráno se probudili dost brzy a šli na snídani. Sedli si vedle sebe. Kumiko chroustala sušenky a Deidara se cpal nějakou zeleninou. Občas dali jeden druhému kousnout a krmili se. Bylo ticho, ale nebyla tak ošklivá atmosféra. Do místnosti pak vstoupili poslední obyvatelé sídla- Ayaka s Itachim. Sedli si. Konan na stůl položila další tác s toasty a Kumiko s Deidarou se po nich okamžitě hladově vrhli. Začali se cpát. Nevnímali moc co se děje. Když Ayaka utekla do koupelny, Kumiko otočila dost okatě oči v sloup. Deidara do ní šťouchnul. "Co to sní je?" Zeptal se Pein a přitom vyplivl kousek sousta.
"Aaale, jen malý incident, který se v tomhle stavu občas stává." Vysvětlila Konan vyjevené místnosti a mrkla na Itachiho, který se vracel ode dveří... Všichni se po sobě podívali ještě víc zaraženěji. Kumiko začaly ucukávat koutky a Deidara do ní znova šťouchnul. "Sorry, ale na tohle nemám." pošeptala mu a začala se uchechtávat. Deidara zaťal zuby a čekal, co se bude dít. Kumiko si radši nacpala plnou pusu toasty, aby nebylo vidět, jak se chechtá. Deidara kroutil hlavou, jaká dokáže být Kumiko potvora. Konan se najednou zvedla, došla za Itachiho a řekla: "Itachi by vám chtěl něco říct" Oběma rukama mu pevně stiskla ramena. Teď to mělo přijít. Zase se objevila ta napjatá atmosféra. Trochu to rozbil Pein svojí poznámkou: "Tak už se vymáčkni!" Itachi se nadechnul a prolomil ticho po Peinově slovu. "Ayaka je těhotná!" A to byl vrchol všeho. Kakuzovi upadla lžička. Pein byl bez sebe a přidušeně se zmohl na otázku. "Cože?" Začal se dusit jídlem, Kumiko prostě vybuchla v hlasitý smích. Hidan poplácal Itachiho po zádech a neodpustil si poznámku: "Uchiha se nezdá." Konan plácla Peina do zad, tak se konečně přestal dusit, jedním lokem vypil Zetsuovo pití a pak otevřel ústa. "Můžeš mi to ještě jednou opakovat, Itachi? Já asi špatně slyšel!"
"Ne slyšel jsi dobře Peine," řekla za Itachiho Konan, když už znovu otevíral pusu.
Pein udělal mučednický výraz a ironicky vykřikl: "Není nad dobré zprávy hned po ránu!" Podíval se na Itachiho svým typickým pohledem Seš-velkej-idiot a při dalším pohledu na zuřící Konan rychle otevřel pusu. "To ti velice gratuluju." Všem málem upadla dolní čelist, snad nikdo nevěřil tomu, co právě slyšel. Čekali další vzrůšo, další akci, hlasité řvaní, rvačku... Nic, Pein seděl naproti Itachimu, který se pomocí Konan dostával z myšlenkového komatu. Kumiko vydýchávala, rozvinula svůj vějíř a začala se ovívat. "Uklidni se už, Kumiko. Jsi jak malá." Kumiko se ještě klidnila, pak vějíř zase zavřela a přetáhla s ním Deidaru po rameni. V tom Ayaka vstoupila mezi ostatní. "Co se tady stalo? A proč na mě všichni tak koukají?" Řekla mu nenápadně a všimla si rozesmáté Kumiko, která plácala Deidaru svým vějířem. "Jen jsem jim to právě oznámil"
"Bude to kluk nebo holka Itachi?" Hidan se znovu ozval. "Bez poznámek, Hidane!" Štěkl po něm Itachi a přisunul čaj blíž k Ayace. "Vidím, že to někteří u tohoto stolu berou hezky zvesela." ozval se Sasori. Pak už si jen Kumiko všimla, jak se Ayaka s Itachim vypařují pryč. Měla oči dokořán, na tváři jemný pohled. Nechtěla sestru přímo vyštvat, ale dělalo jí radost, že ti dva mají problémy. Na druhou stranu jí znepokojovala situace celé organizace. Deidara jí dal ruku kolem ramen. Hidan vylezl ven se nadýchat vzduchu a Pein si dal hlavu do dlaní. Po 10ti minutách přiběhl Hidan zpátky se slovy: "Máme problém, Peine."
"To máme! A ne jeden."
"Tohle nemyslím. Zprávy z Konohy. A je to zlý."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama