|| !! Čtěte Pravidla !! ZDE || AKTUÁLNĚ: Kumiko Zpět; Mangai no Chikara již brzy;

Těžká rozhodnutí - 21. Kapitola

25. října 2008 v 14:53 | Misaki Kumiko |  Těžká rozhodnutí

Vlítla do doupěte Akatsuki jako slepá a zase porazila Deidaru, který se šel napít. "Sakra, co je?"
"Čekáme návštěvu!! Vzácnou!!!" zařvala naštvaně a začala do sebe klopit flašku saké. Deidara jí flašku vytrhnul. "Jsi normální? Vždyť budeš nadrátkovaná na mraky!"
"No a? Aspoň nebudu vnímat, až sem přitáhne Itachi mojí slavnou sestřičku!"

"Cože?"
"Slyšel jsi dobře! Tak! Já jdu spát. Kdybych se ráno neobjevila, nepohřešujte mě!"
"Kumiko, uklidni se." řekl Deidara a objal jí kolem pasu. Zadíval se jí do očí a pokoušel se ji zklidnit, jenže zbytečně. Kumiko se zabouchla v pokoji, že málem dveře utrhla. Deidara si sednul na zem a dal si hlavu do dlaní. Kumiko ráno probudil řev. Hlas bezpečně poznala, byl to Pein. Úplně zuřil. "Aha. Tak už dorazili." řekla si a promnula si oči. V tu chvíli vlítl do pokoje Deidara a zavřel za sebou. "Tak takhle jsem Peina ještě neviděl." vyhodil ze sebe udýchaně. Kumiko otočila oči v sloup. Deidara si sedl za ní na postel a ona na něj. Dala mu pusu na tvář. "Jak reagují ti dva?"
"Ayaka vyděšená a Itachi je nasupenej."
"Chm... Jako bych to nevěděla."
"Ostatní z Akatsuki na to koukají jak puk."
"Ještě aby ne. A co teprve, až se dozví třešničku na dortu!"
"Cože?"
"Ale to nic. Uvidíš sám." Kumiko mluvila arogantně a naštvaně. Byla teď na koni. Deidara si ji k sobě přitáhl a trochu tu její aroganci svým polibkem umírnil. Položili se spolu na postel a mazlili se rukama. Kumiko sklopila oči. "Neboj. Nás se to netýká."
"Tebe ne. Ale ten, kdo způsobil tohle, je moje ségra. A já popravdě taky nejsem šťastná, že tu je. Navíc jsem v tom celou dobu jela s Itachim a to mě štve jak nic jinýho."
"Já vím, ale... nějak se s tím vyrovnáme."
"Díky." usmála se na Deidaru a pak se mu svinula do náručí. Cítila se v bezpečí, když byla v jeho obětí. Naskočila jí z toho řevu husí kůže. Deidara ji políbil na vlasy a pevně ji stisknul. "Nejradši bych se někam ztratil."
"Chceš to riskovat přes halu?"
"Já se Peina nebojím, mě je u zadku. Ale nechtěl bych, aby se začal navážet do tebe."
"Já se ho taky nebojím. Prostě ho budeme ignorovat." Kumiko se vyhrabala z postele, navlíkla se do pláště a pak ji Deidara za ruku vedl krajem haly. Pein se na ně nasupeně podíval a křikl na něj: "hej vy dva! Kam si jako myslíte že..."
"Ven! Z tohohle blázince. Nepotřebujeme očumovat Akatsuki milostný krize." řekl drze Deidara a nechal u stropu vybuchnout jednoho broučka. Kumiko ještě pevněji stiskla jeho ruku a nechala se jím vyvést ven. Ještě se naposledy podívala na vyděšený pohled Ayaky, která netušila nic o jejím vztahu s Deidarou.Když vylezli ven, Kumiko skočila Deidarovi na záda, dala mu pusu na tvář a řekla: "Víš, že ta tvoje neohrožená drzost je to, co na tobě nejvíc miluju?"
"Taky tě miluju, Kumiko." řekl a přetočil si ji naproti sobě. Pak se dlouze políbili. Sedli si na zem a v obětí se dlouho mazlili. Kumiko si rozpustila vlasy a pohrávala si s těmi Deidarovými. Deidara jí rozepnul plášť a chytil ji kolem pasu. Ona ho hladila po zádech. S vášní ani jeden nešetřili. Lehli si na zem a Kumiko objala Deidaru nohama. Pevně se k němu přitiskla a užívala si toho skvělého pocitu. Teď zapomněla na všechny starosti. Byla jako v jiném světě, v obětí toho, koho miluje, kdo ji přitahuje, ke komu ji něco silného váže. Začala ho hladit po bokách. "Myslíš na to samý co já?"
"Asi jo, ale jsme v lese."
"Já vím." Kumiko se na něj smutně podívala a pak ho zase políbila. Zabalili se do svých rozepnutých plášťů, že vypadali jako jeden. Přejížděli jeden druhému přes křivky těla a líbali se na krku. Kumiko objala Deidaru nohama a silně se k němu přitiskla. Vzdychla si a začala ho znova líbat. Deidara jí složitě sundal mikinu se znakem klanu Misaki. Kumiko si sundala ramínka od jejího posledního vrchního kusu oblečení. Deidara ji chytil pod zády a ona se prohnula. Políbil ji na břiše a ona mu chtivě položila hlavu na rameno. Strhla mu tričko a hladila ho po svalech. Deidara jí dal vlasy pryč a políbil ji ucho. Kumiko se rozesmála. "Co je?" usmál se na ni Deidara. "To lochtá." řekla Kumiko v záchvatu smíchu a pak se zase ponořila do jeho očí. Najednou slyšeli řev až z doupěte. Deidara se naštval a vyběhnul. Kumiko ho vzala za ruku a otočila ho. "Nemáš tričko, blázínku." Oba se rozesmáli a zase si padli do náručí. Dali si poslední polibek jako završení jejich mazlení. Deidara si natáhl tričko, Kumiko mikinu a pak se oba nasoukali do pláště. Sedli si pod strom a jen tak si hleděli do očí. Začalo znova pršet. Deidara si Kumiko k sobě přivinul, aby na ni dopadaly kapky deště co nejmíň. Na něj pršelo víc. Kumiko se na něj zespoda podívala. "Mokrej jsi ještě víc přitažlivej, než suchej." zazubila se na něj. Deidara ji pohladil ukazovákem po nose. Řev z doupěte neustával. "Ten jim ale dává sadu!"
"To jo. Je zajímavý, že po nás dvou takhle nevyjel."
"Proč by vyjížděl. Vždyť jsme to samý jako on s Konan. Itachi si holt dovedl nevinnýho andílka, kterej se sem nehodí."
"To jo no. Ale teď se mě nezbavíš. Budu tě pronásledovat i na mise." dodala s ďábelským úsměvem. "A já si tě budu jako pronásledovatelku dobývat, až pak někam vyhodíme Sasoriho a uděláme si z mise skvělou párty ve dvou."
"Ty seš ale prohnanej." usmála se Kumiko a Deidara jí chytil za ruku. Pak spolu odešli zpátky do sídla. Viděli, že dav už se rozpustil. "Ha, sada skončila."
"Radši buď ještě v hale potichu, nebo ji dostaneš taky."
"Já se ho nebojím, už jsem ti to říkal."
"Je to tvůj šéf."
"No a?" Kumiko se musela uchechtnout. Deidara vážně nemá žádnou úctu k autoritám, i když Sasoriho oslovuje zdvořilostně. Sedli si kolem stolu a dali si skleničku vody. Pak se k nim přidal Kisame. "Co je? Bolí tě ploutev? Ucpaný žábry? Nebo zažívací problémy?"
"Drž zobák, Deidaro. Ty moc dobře víš, co se děje."
"Kisame, my to jenom tušíme. Včas jsme vypadli."
"Jo a pěkně stylově i s uměním Deidary. V Peinovi se vařila krev, když mu nad hlavou vybuchnul ten tvůj brouk."
"Chm... Nerozumí umění."
"Pojď, ty umělče," řekla Kumiko se smíchem, "Dáme si něco k jídlu."
"Máš hlad?"
"Celkem jo. Co si dáš?"
"Já nemám na jídlo ani pomyšlení, stačí mi ta voda."
"Jak chceš. Jen abych na tobě za měsíc měla co osahávat." ušklíbla se Kumiko i před Kisamem, ten se začal smát a Deidara po ní hodil sklenici s vodou. Kumiko se uhnula, ale Deidara mířil na obrovskou konvici, která se nahnula a polila Kumiko hlavu. Stiskla pěsti a zaťala zuby. "Abys se zchladila."
"Deidarooooo... stejně tě jednou zmlátím do kulatý krychle!!!" Kisame se opřel o obří čepel a odešel se slovy: "Co se škládlívá, rádo se mívá." Deidara otočil oči v sloup a Kumiko už na něj běžela s rajčetem. On ji chytil jednoduše za ruku a ranče jí vytrhnul. "Musela jsi takhle mluvit před ním?"
"A musel jsi po mě lít ledovou vodu?"
"Nech to bejt. Už je tu dost problémů."
"Pojď se mnou do pokoje."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama