|| !! Čtěte Pravidla !! ZDE || AKTUÁLNĚ: Kumiko Zpět; Mangai no Chikara již brzy;

Těžká rozhodnutí - 19. Kapitola

25. října 2008 v 14:52 | Misaki Kumiko |  Těžká rozhodnutí


Kumiko se na ní ostře podívala, pak si narazila klobouk znova a řekla: "Blbe! To je proti úpalu, nevidíš?!" Ayaka se nadechla a stiskla ruce v pěst! Měla chuť ji zabít. Klobouk jí strhla znova a odhodila ho pryč. "Víc arogantní už být nemůžeš?! Jak bys mohla chytit úpal, když je tma?!"
"Těžko. Ale ty lehce chytneš infarkt, když se hned neuklidníš."

"Jak bych se mohla uklidnit?! Zradila jsi vesnici! Podvedla jsi svojí rodinu a vystavila jí nebezpečí! Málem jsi zabila jounina z Konohy! A navíc ses přidala k Akatsuki organizaci, která je nejhledanější mezi všemi mezi nebezpečný a podlý bestie třídy S!"
"S jednou takovou bestií čekáš dítě, tak mi nic laskavě nevyčítej." řekla a mrkla na Itachiho. Ten se radši trochu vzdálil. "Už odmala jsi byla spratek a teď ses ukázala v tom pravým světle! A já naivní jsem ti odpustila a doufala, že ses změnila. Ale tys tak mluvila jen proto, že jsi měla nostalgii vzpomínek při odchodu! Ale proč zrovna Akatsuki?!"
"Nesluší mi to?"
"Ne!!!"
"No co... nikdy jsi neměla vkus... a já teďka dobře ladím s Blondýnkou. Sice jsem ho přiotrávila, když jsme kradli ze zasvěceného chrámu posvátný svitek tajných pečetí a pak jsme nemohli zavraždit jednoho chlápka, ale pak jsme se dostali domů a..."
"Proboha! Už mě nemuč! Nebo tě doopravdy zabiju! A je to ten nebo ta?! Ten Blondýnka?!"
"Ten kluk, co jsem ho měla v posteli. A jak jsme byli na tý misi s Nejim a spol., tak on Blondýnka..."
"Kumiko, to stačilo." vběhl tam zničený Itachi. "Už brzdi, jo?" zašeptal jí a pak ještě pokračoval. "Nezapomeň, že stres jí ubližuje. A nic tak strašnýho ti neudělala." Kumiko se naštvala, chytila Itachiho za límec a přitáhla si ho k sobě, protože byla o hlavu a půl menší než on. "Ještě ty začínej! Když jí stres ubližuje, nemá se stresovat. Já jí za to nemůžu. A co mi udělala nebo neudělala, do toho ty se nepleť, my dvě moc dobře víme co a jak."
"To je mi jasný. Ale abys se k ní takhle chovala, to si ani ona nezaslouží."
"Jak to můžeš vědět, vole? Tys nezažíval to, co já. Byl jsi skoro za hrdinu, nejlepší z klanu. A jako bych ti nikdy neřekla, za co jsem byla já." řekla Kumiko, otočila se a šla pryč.
"P-počkej!" křikla na ni Ayaka, ale Kumiko jen tiše řekla: "Dej mi pokoj.". Odešla za roh a tam si sedla. "No... bezvadný. Kdyby tu nebyl Itachi, asi bych se musela politovat jako zoufalce přes rodinku." řekla si pro sebe a zadívala se nahoru. Utrhla si stéblo trávy a dala si ho do pusy... Pak si vyndala svitek a začala psát. Po hodině, kdy tam seděla jak pecka si řekla: "Hm, já se na to pako můžu vykašlat, abych tu na něj čekala... Už bylo kolem jedenácti hodin v noci. Kumiko šla hlavními cestami Konohy a nikoho nepotkala. Všichni už dávno spali. Kumiko si rozpustila vlasy, které už měla skoro ke kolenům. Splývaly jí přes plášť, který si rozepnula. Dostala se za bránu a lehla si do lesa. Pozorovala hvězdy a přemýšlela. K ránu pak vyrazila do doupěte. Dívala se dolů pod nohy, kdyby měla kapsy, ruce by měla zabořené v nich. Jednou rukou si otevřela a pak vlítla do hlavní části. Naproti ní se objevil Deidara, který taky nekoukal na cestu. Kumiko do něj vlítla a jak to Deidara nečekal, tak ho Kumik srazila na zem a ještě ke všemu na něj spadla. Deidara zvedl hlavu a když viděl, že ho sundala Kumiko, zase hlavu znuděně položil. Kumiko se z něj neohrabaně zvedala. "Řekni, tebe baví mě do mě narážet?"
"Ohromně, celej den nemyslívám na nic jinýho, zvlášť, když mi můžeš sloužit jako žíněnka." usmála se, podala Deidarovi ruku a pomohla mu vstát. Deidara si oklepal plášť od prachu a pak zase zvedl hlavu ke Kumiko. "Tak jak ti je?"
"Dobrý. Pěkně si mě z toho dostala."
"Taky jsem tě pěkně dostala do toho."
"To se stává." usmál se na ni a chytil ji kolem pasu. Než se Kumiko stačila vzpamatovat, uslyšela známý hlas.
"Oh, sorry, nechtěl jsem rušit, jen pokračujte." Kumiko sundala Deidarovi ruce a šla ke schodům. "Itachi! Ty idiote! Není to tak, jak si myslíš!"
"Já vím moc dobře, jak to je." V tu chvíli tam vlítl Deidara, bez ohledů ostře odstrčil Kumiko, která se stačila zachytit zábradlí, a zařval: "Kde seš, ty černovlasý pako?!" Kumiko se plížila nahoru, chtěla vidět, jak to probíhá, ale v půlce schodů ji málem smetl Deidara, když běžel dolů. Kumiko se úplně otočila a chytila se za záhyby ve zdi. Hned za ním letěl Itachi a na hlavě měl nudle. "Snad ti Deidara nevyklopil na hlavu svůj oběd!" smála se Kumiko tak, že si musela sednout. "Jako malí..." řekla si a pokoušela se uklidnit v záchvatu smíchu. Itachi po Deidarovi ve vchodu hodil kamen a celý naštvaný se otočil na Kumiko. "Kdyby jeho! Ale ten blonďatej debil po mě hodil MŮJ oběd!" zařval a mával rukama, jako by Kumiko byla neslyšící. "Uklidni se. Já stejně nemám hlad, dám ti svoje sušenky."
"No toho se tak najím. Narozdíl od tebe nedržím dietu."
"Já nedržím dietu! Ale jak chceš. Si polib." řekla Kumiko a rozbalila si sušenky. Itachi k ní přišel a sebral jí půl balení. "Daň. Beztak je můj oběd v háji i kvůli tobě."
"Kvůli mě?"
"No jasný! Kdybys se tam neobjímala s Deidarou..."
"Cože? Co to meleš? Já se s ním neobjímala! Chtěl mi poděkovat, že jsem ho vyléčila."
"Jasný, jasný!"
"Hej nechej si to! Nebo budeš mít krom nudlí na hlavě ještě rajče a sušenky!"
"Uklidni se, to byl fórek."
"Jo, jasný. Půjdu se podívat, kde je Deidara."
"Jo no ten zas někde bude sedět a hrát si s jílem, jak ho znám. Brzy vyhodí celý Akatsuki do vzduchu, umělec jeden." řekl nasupeně Itachi sundávajíc si nudle z hlavy. Kumiko se zasmála a vyběhla ven. Deidaru ale nikde neviděla. Rozhlížela se po něm a najednou jí někdo zakryl oči. "Hej, Deidaro..."
"Tys mi neřekla vole? Co se děje?"
"Nic..."
"Co Itachi? Už se uklidnil?"
"No... Ještě ne. Ty nudle si sundává z hlavy pořád naštvaně. Asi jsi to trochu přehnal, ne?"
"Co bych jako přehnal? Jen jsem tě chytil a on z toho hned udělá aférku."
"Ale vždyť ho znáš..." Kumiko měla pořád ještě zakryté oči. Chytila Deidarovy ruce a sundala je z očí. Deidaru teď měla za sebou a držela se s ním za ruce. Udělala krok dozadu a ještě víc se k němu přiblížila. Rukama mu zajela pod rukávy a lehoulince ho škrábala po zápěstí, pak i po předloktí. Deidara jí to začal opětovat a tak se oba mazlili rukama. Pevně se chytali, pouštěli, spojovaly je jen jemné dotyky konečků prstů a pak se k sobě zase přitiskli. Přitom se jeden druhému nedívali do očí, Kumiko stála pořád stejně a Deidara za ní. Ještě víc se k sobě přiblížili a Kumiko se o Deidaru opřela. Pak oba otočili hlavu a podívali se sobě navzájem do očí. Kumiko dala ruce dozadu a chytila se zezadu Deidary kolem krku, ten ji chytil kolem pasu. Pak si Kumiko stoupla na špičky, aby byla stejně vysoká jako on. Otočila se mu čelem, přetočila si ruce a pak se dívali jeden druhému do očí. Kumiko se zhluboka nadechla a čekala, kdy to přijde. Čekala, až ji Deidara políbí. Zavřel oči, ona je zavřela taky. Pak se k sobě přibližovali, až se jejich rty dotkly. Kumiko mírně pootevřela pusu a Deidara jí jemně skousl spodní ret. Kumiko mu přejížděla vrchní ret jazykem a přitom ho hladila po zádech. On ji k sobě ještě víc přitiskl. Dlouho si spolu takhle hráli. Kumiko začala cítit ten zvláštní pocit v břiše. Cítila v sobě touhu zažít víc než jen letmé dotyky jejich rtů a jazyků. Přemístila si ruce, rozepnula Deidarovi plášť a objala ho kolem pasu. Deidara udělal to samé. Začali dýchat hlasitěji a Kumiko si uvědomila to, co si dřív nechtěla připustit. Od doby, kdy Deidaru poznala, se s ním téměř hádala. Bavila se spíš se Sasorim a s Deidarou po sobě házeli rozčílené pohledy. Celou tu dobu po něm ale toužila, jeho vzpurnost v ní vytvářela magnet. Teď už neměla co skrývat. Nedokázala mu dřív říct jménem právě proto, že by se neudržela. Když cítila jeho dotek na jejím obličeji, všechno se v ní nahromadilo, jakmile se k sobě přiblížili, jiskry létaly jako o život. Teď už Kumiko neměla ani pomyšlení na románek s Nejim, který náhodně prožila jen proto, že on byl temperamentní a dokázal ji dostat na kolena. Kumiko si to dřív nepřipustila, ale Deidara to udělal už o hodně dřív. Provokoval ji tak, že to nevydržela a musela si ho držet dál od sebe. Teď s ním byla v obětí a navzájem si jeden s druhým pohrávali. Pak se od sebe odtrhli a zůstali v obětí. Usmáli se na sebe a mezi očima jim lítaly neuvěřitelné jiskry. Kumiko stáhla Deidarovi plášť a pak si na něj spolu sedli. I ona ho měla jen do půl zad. Sedla si Deidarovi na klín. Ztrácela se v jeho očích. Pak se znovu políbili, mnohem vášnivěji. Deidara se položil a dal hlavu na zem. Kumiko ho objala a začala ho líbat na krku. Při tom ho rukama hladila po hrudníku. V Deidarovi to vyvolalo vlnu slasti, kterou chtěl Kumiko oplatit. Položil ji na záda a líbal ji na dekolt. Kumiko si vzdychla a přitáhla se k němu jak nejvíc to šlo. Zajela mu rukama pod tričko a lehce do něj zaryla nehty. Když jí políbil na krku, dala mu hlavu na rameno a trochu se nadzvedla. Deidara ji chytil kolem zad a Kumiko se zaklonila. Pak se zase políbili vášnivě na rty, jejich jazyky se střetly a Kumiko si uvědomila, že našla člověka, do kterého se opravdu zamilovala. Když dokončili polibky, Deidara se opřel o strom. Kumiko si na něj sedla a opřela si hlavu o jeho rameno. Navzájem si pohrávali se svými vlasy a ztráceli se jeden druhému v očích. Hladili se a nakonec Kumiko usnula Deidarovi v náručí s blaženým úsměvem na tváři.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama