|| !! Čtěte Pravidla !! ZDE || AKTUÁLNĚ: Kumiko Zpět; Mangai no Chikara již brzy;

Těžká rozhodnutí - 18. Kapitola

25. října 2008 v 14:52 | Misaki Kumiko |  Těžká rozhodnutí


"Co vy dva experti? Napodobujete Konan nebo jak to mám chápat?" usmála se šibalsky Kumiko.
"Už je ti líp, co? Zase rejpeš!"
"Hai, už jsem v pohodě. Je tu něco k jídlu? Mám hlad!"
"Ryby."
"Jo tak OK. Ach jo, dala bych si s Narutem rámen u Ichiraku."

"Docela mě udivuje, že člověk, jako jsi ty takhle běduje." pohodil obočím Kisame.
"Ale tak to není. Mám chuť na ten rámen no... A jedl se mi nejlíp s Narutem."
"Zajdeme do Listový."
"No tak to bude naposled."
"Neboj, nechytí nás. Mě s Kisamem taky nechytili."
"Fajn. Ale uvědom si jedno- když na to přijde, já ty jouniny nerozmáznu tak jako třeba Kisame nebo ty."
"Ale rozmázneš! Pokud se nepletu, tak to, co jsi předvedla v kamenný, byla ¼ tvé techniky čtyř živlů."
"Jo, to byla. Nikdy neplánuju použít všechny 4/4."
"A bylo by to pro tebe bezpečný?"
"Umřela bych při tom. Aspoň v týhle fázi, třeba tu techniku zdokonalím tak, že bude bezpečná."
"Tak se snaž, protože se zdá, že tohle je tvá největší zbraň."
"To je." Všichni se najedli a pak se Kumiko s Itachim vydali na cestu. Kisame zůstal u Deidary. Venku si oba dva narazili klobouk, zapnuli si plášť nejvýš, jak to šlo. Přicházeli k bránám, rolničky na jejich kloboukách příjemně cinkaly. Stráže je chtěli zadržet, ale Itachi je hned chytil do genjutsu a uspal. Kumiko se na něj trochu vyděšeně podívala, odtajnilo se jedno její sytě fialové oko. "Ayaka je teď v nemocnici, tam asi nepůjdeme, ne?"
"Ne, to ne. Někam zajdeme a pak půjdeme až v noci."
"Ok." Najedli se, chvíli poklábosili a Kumiko se pak šla podívat ještě na Deidaru, jestli je stabilní a nehrozí mu žádné nebezpečí. Učesala si její obvyklý drdol, nasadila na něj klobouk a zapnula plášť. Itachi na ni čekal venku. Pak spolu vyrazili. Po cestě se spolu bavili o tom, jak to bude dál, jak bude Kumiko plnit mise, když je lichá. Dozvěděla se od Itachiho spoustu věcí o Akatsuki, o kterých neměla ani páru. Věděla, že jsou to nejhledanější ninjové, ale netušila, že všichni jsou třídy S. "Ses asi zbláznil, já přece..."
"Jsi Jounin, ne? A Sasori vykládal, co jsi předvedla na misi. To z tebe dělá S-ninju."
"Ts... Dyť jsem dokázala tak akorát přiotrávit Deidaru. A toho moulu, co jsme ho měli zabít, jsme stejně nezabili."
"Půjdete tam znova. Ale musíte si dávat většího bacha, protože v té vesnici na vás dlouho nezapomenou." dodal Itachi.
"Jo tak to je mi jasný. Asi jsem to se svým Kiji Jutsu přehnala, jsem jim převrátila skoro celou vesnici v popel. Ale myslím, že ten chlápek už tam nebude, Nevím, něco mi říká, že se vydal jinam."
"Jestli jo, tak se to včas dozvíme, máme hodně spojů."
"Jo, jasný. Čum na cestu, támhle jsou brány Konohy. Stráže se ti už do očí nepodívají, s tím počítej."
"Ale na ruku se mi podívají."
"Jo, když na ně budeš mávat a řvát u toho: 'Sayonara, baka,' tak určitě." smála se Kumiko. Bránou prošli bez problémů. Ale hned na kraji Konohy je překvapila Kurenai."
"A hele, komplikace." zasmála se Kumiko.
"To nebude tak velká komplikace."
"Nech mi ji. Mám s ní nevyřízené účty."
"Cože? Ty? Je tu někdo, s kým máš vyřízený účty?"
"Vlastně ne. Budu s ní hotová rychle."
"Znáš její techniky, co?"
"Ts..." Kumiko vytáhla kunai a pozdvihla si klobouk. Stále ale nebylo vidět, co je zač. Kurenai se na ni podívala. "Už jsem se s několika Akatsuki setkala, ale holku jsem mezi nimi neviděla."řekla si pro sebe.
"A musí být ještě ke všemu z naší vesnice. Oba dva. Znají mě a víc než dobře." Kumiko se usmála a najednou se objevila za Kurenai, nůž jí držela pod krkem. Pak ji podřízla.
"Kawarimi? To se dalo čekat. To neumíš nic jinýho, Kurenai? Předpokládám, že za mnou teďka vyroste strom, sevře mě a ty mě pak budeš chtít zaříznout jak husu. Tak to zkus." Kurenai se znova objevila. "Co seš zač?"
"Není to snad jedno? Stejně si po tomhle boji nebudeš nic pamatovat." řekla Kumiko, spojila ruce... "Kokuangyou no Jutsu!". Itachi se rychle otočil. "Že se nestydíš používat tuhle techniku." křikl na Kumiko a ta se jen zasmála. "No a co jako? Chci ji maličko potrápit. Ty si můžeš používat Tsukuyomi, ale já mám s Kekkei Genkai smůlu."
"Neříkej, že sis ještě nevymyslela se svým Kekkei Genkai svoje vlastní genjutsu."
"No vymyslela, ale ještě to není dokonalý."
"Tak se předveď." Kumiko ještě trochu potrápila Kurenai v Jutsu Prvního a Druhého, pak udělala několik pečetí jednou rukou... "Ryougetsu no jutsu!" Kurenai spadla na zem a zůstala nehnutě ležet. "Tys ji... zabila?"
"No to je právě ta nedokonalost. Já ji nezabila, ale jen přivedla na pokraj. A taky jí to vymazalo kousíček paměti. Ale dosahuje to jen na chviličku, bude si pamatovat asi čtvrtinu toho našeho boje."
"A nebudeš ji zabíjet?"
"Fakt ne... když se nemůže bránit, styděla bych se ji zabít. Až jindy."
"Ale když je na pokraji..."
"Možná ji tu nikdo nenajde, uvidíme. Teď pojď, jdeme." Šli ke třem kůlům, Kumiko si tam sedla a rozepnula si plášť. Sundala si i klobouk a pohrávala si se svým prstýnkem.
"Vadí ti?"
"Ani ne. Jen na něj nejsem zvyklá. Nikdy jsem prstýnky nenosila..."
"Ale vždycky, co tě pamatuju, jsi měla černě nalakovaný nehty."
"To jo no... To jediný mi zůstalo."
"Nekecej. I ten tvůj drdol ti zůstal. Proč se vlastně neostříháš, když ti dlouhý vlasy vadí?"
"Nevím. Asi abych se ráno nenudila. A navíc jsem na ten drdol zvyklá. Ty taky nejsi vidět bez culíku."
"To je fakt."
"Hej, Itachi...Ty už jsi bojoval s Kurenai a Kakashim, že?"
"Jo, bojoval."
"Tenkrát nám Kakashiho přivezli v dost zuboženým stavu. Bylo to tvoje Tsukuyomi, že?"
"Hai."
"Škoda, žes tu kopírku nemohl hned vyřídit. Víš že... uhm?"
"Co?"
"Hej pojď pryč... a hejbni se, někam musíme zalízt, někdo sem jde." Oba hbitě zalezli a nebyli vůbec vidět. Kumiko si vzpomněla, jak se neohrabaně schovávala, když sledovala Nejiho. S jeho Byakuganem bylo nemožné se mu skrýt. Minulost se opakovala. Ten, kdo byl na cestě, byl Neji se Sasukem. "Chm... bratříček."
"Mlč, vole... jeden má Sharingan a druhej Byakugan."
"No to bych nevěděl, že Sasuke má Sharingan." otočil oči Itachi a zaktivoval se mu jeho Sharingan. Chtěl ty dva mít pod kontrolou. "Co na toho bruneta tak zíráš?"
"Tvoje oči jsou fakt otravný."
"Neotáčej téma a odpovídej."
"Měla jsem s ním románek."
"Uhm... A co ti provedl, že sis ho pustila blíž?"
"Úplně mě zesměšnil... Ale byl tak pěknej, prostě ty jeho..."
"Brzdi, ušetři mě detailů."
"Fajn, ale ptal ses mě na to... Mě přirazil ke stěně a mě nenapadlo nic jinýho, než mu dát pusu. A tím to začalo."
"A taky skončilo, ne?"
"Kdepak, skončilo to až když jsme se vrátili z mise... A pak mě chtěl zadržet, když jsem odcházela, tak jsem ho uspala."
"Zajímavý. A teď už tě neláká?"
"No to víš že láká, ale když bych se mu ukázala s tebou v tomhle plášti, tak by to asi bylo naposled."
"To jo no."
"A si piš, že Sasukemu by tvoje přítomnost taky stoprocentně neunikla."
"Z něj já mindrák doopravdy nemám. A z toho tvýho magnetu s Byakuganem taky ne."
"Už je skoro tma... tak můžeme jít."
"Hai, tak jdeme." Došli až za dům Misaki bez problémů. Kumiko se plížila jak had. Přišli na za roh, Itachi šel a moc se nedíval na cestu. Kumiko nakoukla na lavičku, zvedla ruku, aby zadržela Itachiho... "Psst, je u ní Sai."
"Kdože?"
"Uvidíš." řekla a přitáhla ho k sobě za límec. Itachi nakoukl zrovna v tu nejnevhodnější chvíli. "Tak ahoj, drahoušku." řekl Sai, políbil Ayaku a ta se zadívala nahoru jako omámená.
"Cože? Drahoušku? A co ta pusa?! Co to...?!"
"Uklidni se, žárlivko! To je její hodně dobrej kamarád a má holku." Když Sai odešel, Itachi i Kumiko šli blíž k Ayace. Itachi jí zezadu objal a Ayaka se trochu vyděsila: ,,Neměj strach": zašeptal jí do ucha známý hlas.
,,Itachi, já věděla že přijdeš": Sundala ze sebe jeho ruce, vyskočila z houpačky a otočila se na něj.
,,Jak se cítíš?": zeptal se jí s úsměvem, ale ten ho hned přešel, když uviděl její výraz.
,,Dneska jsme měli zvláštní příjem, nevíš o něm něco?": Vůbec mu neodpověděla na jeho otázku a položila další. Teprve teď si všimla další postavy stojící za ním a přivřela oči.
,,No měli jsme menší problém a..."
,,Mlč!": zaprskala na něj Ayaka. Kumiko jen přihlížela tomu, jak Ayaka Itachiho dusí.
Itachimu se otevřela pusa ještě víc a Ayaka se k němu přiblížila.
,,Kde je moje sestra?": tuhle otázku mu toužila položit už hodně dlouho.
,,Nekřič ...": nestihl doříct a ucítil její ruku na své tváří. Ayaka mu vrazila facku a on zůstal hlavou naboku, až po chvíli ji otočil a znovu se jí podíval do očí.
,,A kdo je tamto!?": Ayaka ukázala na postavu za ním. Nezdálo se jí to, věděla, že to bude ta žena, co napadla Kurenai. Mlčela a jen se dívala a Ayaku to znervózňovalo...
,,To je jed..." Znovu nestačil doříct, protože mu Ayaka znovu vrazila a do očí se jí vlily slzy: ,,Přestaň se chovat jako šílená!": zařval a chytil ji za ruce, protože se chystala k další ráně. ,,Pust mě!": snažila se mu vytrhnout, ale Itachi ji k sobě přitiskl. Ayace se pochvíli podařilo uvolnit ruce, ihned se na Itachiho vrhla a pěstmi mu bušila do hrudníku:,,Tys jí odvedl!" a on jen vrhl zoufalý pohled po Kumiko. Ta zavřela oči, když viděla, jak je Ayaka téměř na dně. Pak je zase otevřela a pozorovala, co se bude dít dál. Byla by něco udělala, cokoliv. Ale nemohla. Zaťala ruce v pěst a zespoda skrz klobouk pozorovala celou tu situaci. Pak se na ní Ayaka podívala, cosi řekla (Kumiko jí nerozuměla) a pak se k ní Ayaka přiblížila a chtěla jí strhnout klobouk. Kumiko jí neustále blokovala, ale nakonec do ní Ayaka strčila a klobouk Kumiko z hlavy spadnul. Hned ho vzala ze země, ale už bylo pozdě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama