|| !! Čtěte Pravidla !! ZDE || AKTUÁLNĚ: Kumiko Zpět; Mangai no Chikara již brzy;

Těžká rozhodnutí - 16. Kapitola

25. října 2008 v 14:51 | Misaki Kumiko |  Těžká rozhodnutí


"Nemusíš nic říkat." zadržela ji Kumiko.
"Takže už to víš."
"Vím. Chci ti pogratulovat. Sice to nebudeš mít ze začátku lehký. Ale pak... pak to bude lepší, uvidíš...Přeju ti to, aby si teď už byla jenom Šťastná."

"Co je s tebou? Chováš se... divně."
"To nic. Jen mě trochu bolí hlava. Zase ty migrény."
"Nevěděla jsem, že máš migrény."
"Nikdo to nevěděl. Ale poradím si s tím."
"Aha. Víš, Kumiko, od začátku jsme to braly obě za špatný konec. Tys byla problémová a mě ani nenapadlo se s tebou snažit vycházet."
"Já vím. Ale teď už je to stejně jedno." sklopila Kumiko hlavu.
"Co je to s tebou? Mluvíš se mnou, jako by to bylo naposledy."
"To nic. Jsem ráda, že jsme si to takhle vyříkaly."
"To jo. A víš co? Co kdybychom zítra obě zašly na nákupy, na rámen a prostě udělali si holčičí jízdu?" Ayaka se na Kumiko usmála, ale ta jen sklopila oči a dostala na tvář poněkud křečovitý úsměv.
"Ráda bych. Ale už něco mám domluveného. Třeba někdy jindy." řekla Kumiko, vstala a šla do svého pokoje. Počkala, až bude noc a všichni budou spát. Pak si vzala svůj batoh se sbalenými věcmi, naposled si prohlídla svůj pokoj a tajným vchodem utekla. Rozhlížela se, když procházela Konohou k hlavní bráně. Dívala se kolem sebe, všímala si i detailů, kterých si nikdy víc nevšimla. Najednou se za ní někdo objevil.
"Kumiko, kam jdeš s tím báglem?"
"Neji... C-co tu děláš? Vrať se."
"Cože? Ani nápad! Ty něco chystáš."
"Je to moje věc! Jediný, co jsme měli společnýho, byla ta mise. Teď už ti do mě nic není."
"Ty chceš utýct, viď? Tak s tím se rozluč."
"Neji. Nepronásleduj mě. Nechci ti ublížit."
"Mě neublížíš. Nikdy mě neporazím."
"Dneska ano, jestli mě nenecháš."
"No nenechám!" Kumiko sklopila hlavu a pak se ostře podívala na Nejiho. Jednu ruku dala nahoru, stiskla ji v pěst a druhou rukou začala dělat pečetě. Pak Nejiho uspala a nechala ho ležet. Nad ránem byla v Akatsuki sídle. Doplazila se tam jako po nejtěžším boji. Hned u vchodu ji chytil Deidara.
"Co je s tebou?"
"Musela jsem použít jednu ze svých nejsložitějších technik, navíc jsem vůbec nespala. Potřebuju si lehnout."
"Jo, jasný, tady stejně všichni spí."
"Jak to že ty ne?"
"Itachi mi řekl, ať tě čekám."
"Pozornej jako vždycky." řekla Kumiko a pak spadla Deidarovi rovnou do náručí. Ten ji odnesl do postele. Ráno se Kumiko probudila jako poslední. Otevřela oči a nad sebou měla skálu. Přivinula si k sobě lehoulinkou peřinu a stočila se do klubíčka. Když se podívala vedle sebe, neviděla dveře, poličku s knihami ani krabici s hračkami z dětství. Uvědomila si, že to, co včera prožila, nebyl sen. Už není cesty zpět. Teď je v Akatsuki sídle. Už nikdy se nebude moci vrátit do své vesnice jako vítaná, už nikdy ji nemůžu pojmenovat jako svůj domov. Do místnosti vstoupila Konan. "Už je ti líp?"
"Jsem v pořádku."
"Včera jsi přišla pěkně zubožená. Co jsi vyváděla?"
"Jednu z mých technik. Mám Kekkei Genkai a pomocí toho jsem si vytvořila vlastní techniky. Jednu z nich jsem včera musela použít, abych uspala osobu, která mi bránila v odchodu."
"Na dálku jo? Ty jsi vážně zajímavá." řekla Konan a přehodila přes židli nový Akatsuki plášť. Do misky nalila čerstvou čistou vodu a položila ji na noční stolek. Kumiko si umyla obličej a ruce, rozčesala si vlasy, vzala si na sebe oblečení ze své vesnice a nakonec si oblíkla Akatsuki plášť. Když si ho zapnula až ke krku, uvědomila si, co se děje. Připravená vyšla do místnosti, kde se sedělo u stolu. Deidara si klasicky pohrával s jílem, Sasori dával dohromady svojí loutku. Kisame obvazoval svůj meč, Itachi si házel kunaiem. Kakuzu a Hidan jen tak seděli a kecali spolu. Hlasy Zetsu a Tobiho byly slyšet z venku a Pein, sedíc na stole, si prohlížel nehty. Kumiko vnímala všechny detaily. Když ji Deidara uviděl, jak vyděšeně zírá, neodpustil si poznámku, aby ji rozptýlil. "Hej, Kumiko! Sekne ti to." zazubil se na ni, Kumiko se lehce usmála a řekla: "Dík, tobě ale ne. Na hlavě ti stojí jeden vlas, Blondýnko." Deidara se rozesmál, došel k ní, vzal ji za ruku a dovedl k židli. Kumiko si sedla a zakousla se do tyčinky, která ležela na stole. "Tak co? Vyspala ses dobře?" zeptal se jí Sasori.
"Ale jo. Jen jsem po probuzení chvíli nevěděla, kde to vlastně jsem." řekla Kumiko a napila se vody.
"To si zvykneš. Nebude ti tu hůř, než v Konoze. Tam bys se akorát zahrabala a nezlepšila se."
"Asi je to pravda." Itachi si hodil poslední kunai (samozřejmě přímo do středu terče) a pak se taky přidal k těm, kteří snídali. Vzal ze stolu ovoce a přehazoval si ho z ruky do ruky. Přitom ho pořád pozoroval. Kumiko, když to viděla, protočila oči. Zvedla se, došla až za něj a ovoce mu vzala zrovna když letělo z jeho pravé ruky do levé.
"Hele, co děláš?" Kumiko si sedla a zakousla se do ovoce. "Než bys se do toho zakousl, tak by to ovoce bylo placatý, jak si s tím pořád házíš. A já na to měla chuť, dokud to je ještě buclatý."
"Prosimtě, pojď se mnou ven."
"Jím, nevidíš?"
"Nezájem." Kumiko protočila oči, dala si ovoce do pusy a šla s Itachim mimo doupě. Když byli venku mimo doslech a dohled všech ostatních, opřeli se o skálu. "Tak to vysyp."
"Šel bych navštívit Ayaku."
"Kdy?"
"To nevím. Až bude vhodná příležitost."
"A po mě chceš co?"
"No jestli nepůjdeš se mnou. Napadlo mě, že bys ji třeba chtěla vidět. I když ty vaše vztahy..."
"Což o to nejde, my se usmířily, ale nerada bych, aby viděla ona mě. Respektive bych nechtěla, aby mě poznala. Chápeš?"
"No to nebude problém. Narazíš si klobouk, plášť si zapneš až k nosu a nebudeš vůbec vidět. Jen si musíš krýt oči, protože takový fialový jako máš ty se jen tak běžně nevidí."
"Jo když pomineme ještě můj vzrůst. Stejně si myslím, že jí to dojde."
"Co by jí mělo jako dojít."
"No že jsem zdrhla a kam jsem zdrhla."
"No a?"
"Ty si myslíš, že bude nadšením skákat ke stropu nebo jak?! Ta mě zabije, až to zjistí. Rozseká mě zaživa, pak mě sešije, seřve mě a znovu mě rozseká!"
"Ale nerozseká. Dyť já jsem v Akatsuki taky. A vesnici jsem udělal mnohem horší věci, než ty."
"No to jo, ale tvůj brácha tě za to taky chce zabít."
"No to je mi vcelku jedno."
"No jo, jestli já tohle netušila... fajn, fajn, tak já půjdu. Ale jestli se něco stane, tak si pamatuj, že já se zmlátit nenechám."
"No jo, vždyť já vím jaká jsi a zrovna v kombinaci s Ayakou mě to štve."
"Tak mě k ní příště netahej, vole."
"Fajn. Teď pojď dovnitř, beztak bych se nedivil, kdyby nás Kisame špehoval."
"No jemu to je podobný. Zvědavej jak opice pod banánovníkem."
"Odkud bereš tyhle fráze?" vykoukl zpoza stěny Kisame. Kumiko se naštvala, utrhla ze skály kousek šutru a chtěla ho hodit po Kisamem, ale Itachi jí chytil ruku."
"No tak... spolupracujeme, nezapomínej na to. Navíc on slyšel jen ty poslední dvě věty."
"Itachi, možná byste se k sobě měli chovat trochu odtažitěji, vevnitř si myslí, že Kumiko je ta tvoje holka."
"Ts... Já s ním? Nikdy!" řekla Kumiko uraženě a šla dovnitř. Kisame se tomu musel smát a Itachi jen kroutil hlavou.
Kumiko vlítla do jeskyně a chtěla jít rovnou do svého pokoje, kde měla věci. Na cestě se ale srazila s Deidarou. "Čumím taky trochu, ne?"
"No hlavně, že tys 'tolik' dávala bacha na cestu. Mimochodem, máme misi."
"Snad ty se Sasorim máš misi, ne?"
"Ne, Já se Sasorim + ty."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama