|| !! Čtěte Pravidla !! ZDE || AKTUÁLNĚ: Kumiko Zpět; Mangai no Chikara již brzy;

Těžká rozhodnutí - 12. Kapitola

25. října 2008 v 14:48 | Misaki Kumiko |  Těžká rozhodnutí

Neji zase sebral sílu, odlepil se od stromu, ale polibek mezi nimi pokračoval dál. Kumiko se mu ještě víc zavěsila kolem krku a pak ho silou dostala na zem. Nejiho přestala bavit kontrola, kterou nad ním Kumiko měla a tak ji překlopil na druhou stranu a octl se nad ní.

"No to je dost že seš tady!" řval hned Lee. Čekal hned pěst mezi očima, ale Kumiko jen sklopila hlavu. "Promiň. Příště vás nebudu tak zdržovat." Leemu upadla dolní čelist až ke kolenům. "Hej! Ty máš horečku! Nebo je ti zle od žaludku? Tak řekni! Co ti je? Tobě musí být špatně!"
"To nic, Lee. Snědla jsem v tom lese nějaký bobule a není mi po nich nejlíp."
"Ježišmarja! Vždyť se ještě ke všemu otrávíš!"
"Není to jedovatý. Jen jsem je nějak špatně strávila." Neji se po ní zase znuděně ohlídl. Kumiko to naštvalo, jak se na ní podíval. Zvedla se, zařvala: "Nečum na mě, vole!" a rozběhla se za ním. Neji se úplně snadno vyhnul jejímu útoku, chytil ji a nechal ji sklouznout na zem.
"No vida! už máme starou Kumiko zpátky." zazubil se Lee a zvednul ji. Chtěl jí zvednout i obličej, ale ona ho doslova odhodila pět metrů daleko. TenTen otočila oči v sloup a poodešla k Nejimu. "Nerozbalíme stany? Tohle nejspíš nemá smysl."
"To je fakt. Ale jestli to takhle v poledne pokaždý zapíchneme, tak tu misi nedokončíme."
"Jí vím. Ale podívej se na ně. Lee je zase zmlácenej a s tou Kumiko něco je."
"Já to s ní proberu."
"Seš si tím jistej?"
"Neboj. Já se od ní nenechám zabít."
Neji šel ke Kumiko, vzal ji za ruku a odtáhl ji mimo.
"Vzchop se nějak, proboha!"
"Copak to nějak jde?"
"Prostě zapomeň na to, co se stalo."
"Sorry, ale to bys po mě chtěl moc."
"Jsi kunoichi, ne? Vždycky jsi byla ta nejbezcitnější holka v Konoze."
"Byla? Co si myslíš? Že se to tím úletem změnilo? Fakt si docela dost věříš." postavila si najednou hlavu Kumiko, usmála se šibalsky na Nejiho a ten jí to oplatil. Kumiko se sice tvářila, že je všechno v pořádku, ale zdaleka nebylo. Neji ji svojí přítomností doháněl téměř k šílenství hodinu po hodině. Ale už to uměla držet v normě. Rozběhli se vstříc cíli. Jejich mise začínala v Zemi Blesku, kde měli zjistit tajné informace o neidentifikovatelné zrůdě, která zemi naprosto ničí.
"TenTen... půjči mi ten svitek s informacemi o naší misi."
"Na co?"
"Neptej se a dej mi ho! Hned!" okřikla Kumiko TenTen a ta jí ho hned podala. Kumiko svitek rozmotala a četla si, co vlastně mají za misi. Do téhle chvíle to netušila, protože v pracovně nevnímala rozkazy Tsunade a vlastně jí to dřív ani nezajímalo. "Hm, hm, hm... takže vesnice skrytá v mraku nás žádá o pomoc s nějakým netvorem? A jen o něm máme sbírat informace? Proč ne ho rovnou zlikvidovat?"
"Copak si neposlouchala Tsunade?"
"Ne, neposlouchala. A jestli nechceš, abych to neznalostí zkazila, tak mi to koukej vyklopit."
"Ještě nikdo střetnutí s tou bestií nepřežil. Byla jen spatřena z dálky, proto o ní není tolik informací. Už jejich shánění bude nesmírně nebezpečná mise."
"Ale to mě nezajímá. Dokážu si představit, co to tak asi bude. Obrovská obluda s dvaceti očima. Proboha, to že má bejt nebezpečný? To už jsou nebezpečnější Leeho kecy."
"Neber to na lehkou váhu, Kumiko. Co já vím, tak moc zkušeností s misemi nemáš."
"Ts... Možná nechodím na pochody s bandou lidí, který musím poslouchat, ale vím, co to je, když je člověk v nebezpečí. Už jsem to pociťovala několikrát a pořád ještě žiju. Na zemi jsou horší potvory než ta, o který se mluví v tomhle svitku." protočila oči Kumiko, zamávala svitkem a podala ho zpátky TenTen. Ta jen zakroutila hlavou a radši mlčela. Navíc nevěděla, jestli Kumiko nemá pravdu. Třeba má svým způsobem mnohem víc zkušeností, než Team Gai dohromady. Působila velice sebejistě a nedávala na sobě znát ani záchvěv nejistoty. Odrazila se a dostala se do čela vedle Nejiho. "Hej! Za příšera, kterou jdeme zkoumat, představuje imaginární bytost a nebo je to prostě těleso?"
"To se neví. Ale prý o tom lidi mluvili jako o obrovském stínu nad vesnicemi."
"Jak může stín zabíjet?"
"To právě jdeme zjistit, ne?"
"Uvažuj trochu. Jestli je to stín, musí to být stín něčeho. Je to Vesnice skrytá v MRAKU. Nesvítí tam slunce, ne? Tak co by tam asi mohlo vrhat stín?"
"Snad tím nemíříš..."
"Ale mířím. Zabíjí to světlem. Pokud to někdo viděl, musel to vidět z druhé strany. Ten, kdo tomu chtěl vidět do 'tváře', tak ho to zabilo."
"Dává to smysl. Proto o tom není tolik informací. A co ty požáry?"
"Požáry?"
"Tsunade mluvila o požárech."
"Ach tak. Neposlouchala jsem ji. To do toho zapadá jak pr... ehm, chci říct... Světlo je energie ne? Vydává teplo. A záření, které zabíjí musí produkovat takovej žár, že od toho klidně něco chytne."
"To fakt dává logiku. Lidi o tobě většinou mluví jako o hloupý, tvrdohlavý a drzý holce. S tím že jsi tvrdohlavá a drzá, bych souhlasil. Ale hloupá určitě nejseš."
"Ts..." Kumiko se na něj uraženě podívala a předběhla ho. Neji by jako velitel měl být úplně vepředu, ale věděl, že s Kumiko se nemá cenu dohadovat. Přemýšlel nad tím, co je Kumiko vlastně zač. Nikdo v ní nevěří, pořád je ve stínu svých talentovaných, spolehlivých a hodných sester. Přitom to, co předvedla před chvílí, bylo daleko nad hranice, které si k ní předem určil. Lee na něj zezadu zavolal: "Neji, neměl bys být vepředu spíš ty?"
"Nech to být, Lee."
"Ona beztak ani netuší, kudy vede cesta."
"Věř jí. Zatím jde správně a vede nás skvělou cestou." Celý team dorazil před setmění na polovinu cesty, což by nikdo nečekal. V lese na mýtině se Kumiko zastavila.

"Chcete pauzu nebo jdeme dál?" a ohlídla se za sebe. Ostatní byli uřícení, s jazykem až na vestě. "Jsi blázen? Už jsme měli odpočívat dávno, ale ty ženeš jako kdybys měla za zády bombu."

"Tak sorry, no. Mě to tak nepřijde."
"Že tobě to tak nepřijde... tohle je mise, kde jsme jako team. Takže bys se měla občas ohlídnout a ne jít bezhlavě jen 'Já, já, já, jenom já'"
"Abys se nezbláznila, TenTen." Dívky rozbalovaly stan a kluci šli na dřevo, aby mohli udělat oheň. Kumiko vyhazovala z pytle všechny spojovací části, aby mohla začít stan dávat dohromady a TenTen skládala přikrývky. Kumiko se prohrabala až na konec pytle a pak zařvala: "A sakra! Upsss."
"Co je?"
"No... nejsou tu tyče."
"Ježišmarja! Tys je zapomněla vzít?! Co sis..."
"Klídek, TenTen." Kumiko sepnula ruce a nahromadila chakru do chodidel. Vyšplhala do třetiny stromu a začala tam připichovat plachtu ke stanu. "To si děláš legraci, Kumiko!" Zařvala na ní zdola TenTen, měla zkřížené ruce a vypadala dost naštvaně. Kumiko se na ní zazubila. "No a co jako? Chceš zmoknout? Kdybys se přestala čumět pořád jenom na mě a koukla taky na oblohu, docvaklo by ti, že nějakej přístřešek obzvlášť dneska bude lepší, než žádnej."
"Ale..."
"Nekecej! Když nemáme tyčky, tak to musím připevnit aspoň za strom! Tak buď aspoň k něčemu a podej mi ty spony, nechci tu plachtu ještě ke všemu rozervat."
"Hai." Když přišli kluci, nevěřili vlastním očím. Neji upustil polena, když viděl Kumiko, jak v takové výšce visí hlavou dolů a ještě ke všemu je se stromem spojená jen špičkou nohy, aby mohla dosáhnout tam, kam potřebuje. Lee nedával pozor a uklouznul na polenech, které Neji upustil. TenTen se hned zděsila, co se to vzadu děje. Kumiko chvíli přestala plést a ohlédla se. Když viděla, co se dole děje, dostala záchvat smíchu. "Hej! Co tam proboha děláš?! Proč ten stan věšíš na strom? To abych tě chytal, normální člověk se připojí oběma nohama na plnou plochu chodidel, ale jen ty suverénně musíš jen špičkou jedný nohy! Si blázen nebo co?"
"Možná jo. Kdo není? tak sesbírej ty polena a něco dělej, já tu mám práci."
"No to vidím. Tak až se zabiješ, dej vědět!"
"Spolehni se, pošlu ti to jako telegram." Neji protočil očima a začal sbírat polena, které upustil. TenTen mu hned vyběhla na pomoc. Lee si sednul a začal bědovat: "Gai-sensei, zachraňte nás." Kumiko se tomu smála a dál připevňovala stan na strom. Potřebovala se dostat ještě výš, tak se natahovala a najednou se jí přerušila vlákna chakry a ona padala dolů. Neji rychle zvedl hlavu a natáhl se pro ní. Na poslední chvíli ji chytil. "Ježišmarja! Tebe zachraňovat je životu nebezpečný. Na to, že seš takovej trpaslík, seš dost těžká." zvedal se křečovitě Neji. Překlopil Kumiko ze sebe pryč a ona se zvedala stejně těžce hned po něm. "Ještě cekni o mojí váze a já ti slibuju, že tě v noci zadusím." urazila se Kumiko. Neji se tomu musel smát. Kumiko ho chytila a zase ho chtěla přirazit ke stromu, jenže Neji se tentokrát nedal. Přitáhl si ji k sobě a pošeptal jí se smíchem: "Tady ne... jsou tu lidi." Kumiko se od něj odtrhla. "Sprosťáku jeden!" Neji se zasmál a zakroutil hlavou. Kumiko by ho zase nejradši vraždila. Ale teď přede všemi nechtěla nic podnikat. Večer pak kluci přinesli ryby a všichni si je opékali v ohni. Když přišla noc, zalezli do stanu a šli spát. Na kraji spala TenTen, vedle ní Neji, vedle Nejiho spala Kumiko a vedle ní zase spal Lee. Kumiko byla hrozně unavená. Ani nevnímala, že vedle ní leží Neji. Spala na břiše hlavu zabořenou do polštáře. Kolem jedné hodiny ráno jí vzbudil hrozný rachot. Přicházelo to od Leeho. Kumiko se naštvala, vytáhla si z pod hlavy polštář a Leeho s ním praštila. "Chrápeš, vole! Vedle tebe se fakt nedá spát!" Zvedla se pak i TenTen. "Když ti to tolik vadí, tak mu dej ještě něco pod hlavu."
"Já nemám co."
"Tak mu dej svůj polštář, ne?"
"A já budu spát asi kde?!"
"Nebudeš holt mít polštář."
"No je fakt, že radši se vyspat trochu než vůbec." Vzala polštář a narvala ho Leemu pod hlavu. Pak si pod sebe zmačkala kus přikrývky, ale stejně jí to nestačilo. Zachumlala se a usnula. Ráno se probudila, když všichni ještě spali. Otevřela oči a rozhlédla se kolem sebe. Neležela na svém místě, kde měla. "Proboha! Co jsem to...". Kousla se do rtu, jestli ještě nespí. Hlavu měla na Nejiho hrudníku, ruku přes něj, pod jeho peřinou, nohy propletené s ním. Kumiko zaťala zuby. Když se pohne, probudí ho... Když zůstane na svém místě, získá trochu času, ale stejně se jednou Neji probudí. Zkusila trochu pohnout nohama. Neji ji ve spánku objal a přitiskl k sobě. Kumiko v jednu chvíli zpanikařila, ale pak se zase uvolnila, zavřela oči a dál se nehýbala. Užívala si těch chvil plnými doušky, i když věděla, že tohle jednou skončí. A pak to bude poprask. Najednou jí bylo všechno jedno. Ještě víc Nejiho objala a s naprosto skvělým pocitem znova usnula. O pár hodin déle pocítila, že si někdo hraje s jejími vlasy. Otevřela pomalu oči a uviděla, že to je Neji. Znejistila. Když ale viděla, že se na ni Neji usmívá, úsměv mu oplatila. "Lepší polštář sis vybrat nemohla?" pošeptal jí, aby nevzbudil ostatní a odhrnul jí vlasy z očí. "Nechtělo se mi hledat lepší... stejně bych nenašla. Válet se po Leem se mi nezdálo jako nejlepší nápad." Dívali se jeden druhému do očí. Kumiko hleděla do Nejiho prázdných, bledě fialových očí a Neji pozoroval tmavé, silně fialové oči s černými rysy. Přibližovali se k sobě. Už málem došlo k polibku. Lee se ale najednou otočil na záda a hlasitě zachrápal. Kumiko s Nejim se začali smát. Pak se znova otočili k sobě a dali si dlouhý něžný polibek. "Chyť mě pevně, Neji." pošeptala Nejimu Kumiko do ucha."
"Jsi blázen? Jsou tu ti dva."
"No právě proto. Zmizíme."
"Ty znáš Jutsu pro přesun?" podivil se Neji.
"To si piš. Pro tyhle případy mám speciální triky."mrkla na něj Kumiko, silně ho chytila a druhou rukou udělala několik pečetí. Pak se oba přenesli ven. Spadli ale do rybníka, který byl nedaleko od stanu. Ruku v ruce vyplavali nahoru.
"Že já blázen ti vždycky věřím." nadával se smíchem Neji a vykašlával vodu.
"No tak sorry, no. Jsem to asi nějak divně spočítala. Musím na svých technikách ještě vychytat mouchy." Neji se zasmál, objal Kumiko a políbil ji. Ta se k němu hned přidala. Už nehrozilo, že je někdo uvidí, tak nehodlala být nijak opatrná. Přitáhla se k němu, chytila ho kolem krku, on ji kolem pasu. Pomocí chakry vylezli nahoru nad hladinu. "Už jsi někdy zkoušel polibek pod vodou?"
"Ne."
"Vsaď se, že vydržím dýl než ty."
"Myslíš, že tě budu tahat polo-utopenou nahoru?"
"Nebude to potřeba." Oba uvolnili chakru z chodidel a spadli pod vodu. Když se vynořili oba zároveň, uviděli Leeho, jak trénuje na břehu. "Uhm? Co vy dva děláte ve vodě?"
"Lovíme ryby." dostala záchvat smíchu Kumiko.
"Aha. A kde máte ty ryby?" pohazoval nechápavě obočím Lee.
"Uplavaly, vole!" pokračovala Kumiko, vylezla z vody, přišla k Leemu a řekla: "Neboj, to jednou pochopíš... možná." a přelomila mu větev, který se předtím zoufale snažil rozpůlit. Lee vyvalil oči a pak přenesl pozornost na místo, kde předtím stál Neji, ale ten už byl dávno pryč. Lee se na chvilku zamyslel, jak to Kumiko s těmi rybami myslela, ale pak dál trénoval. TenTen uklízela zatím stan. Když se k ní Kumiko přiblížila, TenTen hned začala nadávat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama