|| !! Čtěte Pravidla !! ZDE || AKTUÁLNĚ: Kumiko Zpět; Mangai no Chikara již brzy;

Těžká rozhodnutí - 1. Kapitola

21. října 2008 v 17:18 | Misaki Kumiko |  Těžká rozhodnutí

V Konoze zrovna řádila bouřka. Všichni byli zalezlí, okenice byly zavřené, krom hromů všude ticho. Zpoza domu se ozvaly kroky. Objevily se dlouhé černé vlasy. Zezadu vylezla dívka, ruce v kapsách, dívajíc se do země procházela v dešti. Kopala si jen tak do kamene. Byla úplně ponořená v myšlenkách, jako vždy. Do obličeje jí splývaly havraní vlasy, fialové oči byly jen těžko vidět. Za branami do stromu udeřil blesk, s ní jakoby to ani nehnulo. Najednou se před ní objevila postava.

"Ty blázne jeden! Co tady děláš? Takovej slejvák a ty lítáš po konoze."
"Stejně jako ty. A nestarej se, Naruto."
"Tak fajn."
Dívka se zase zamyslela. Naruto se otočil a utíkal pryč. Ona najednou zvedla hlavu.
"Hej, Naruto!"
"Zdálo se mi to, nebo jsi na mě zavolala?"
"Víš... Jak jsi mě minule zval na Rámen... teď by se to celkem hodilo."
"No to je aspoň řeč," zazubil se Naruto a zase se vrátil zpátky. Chtěl ji vzít kolem ramen, ale ona ucukla. "Zas tak vážně to neber," pohodila obočím. Naruto se jen tak lehce usmál.
"Od toho z Akatsuki bys se chytit nechala?"
"Do toho ti nic není."
"Kumiko! Okamžitě domů! Nebo si to od táty slízneš!" ozval se přísný hlas její sestry Ayaky.
"A hele! Nemohla bys se jednou starat o sebe? Místo toho, abys mě hlídala, tak bys mohla trénovat... Házení polštářem ti jde hůř, než Kunaiem a to už je co říct."
"Víš co? Dělej si, co chceš," a zabouchla okenice. Kumiko stále nezměnila výraz ani úhel pohledu. Naruto nevěděl, co najednou říkat. Šel jen pár kroků za ní. Šli kolem čajovny, když se náhle Kumiko zastavila.
"Počkej tu."
"Děje se něco, Kumiko? Když jdeš někam sama, tak to nikdy nedopadne dobře."
"Prostě tu počkej a neptej se."
Kumiko odhrnula závěs. Potichu se připlížila. Seděly tam dvě osoby. Měly černý plášť s červenými mraky a na hlavě klobouk. Kumiko se škodolibě usmála, naklonila se k jednomu z nich a zašeptala: "Mám zjistit, na co myslíš?"
"Mohl jsem čekat, že se tu objevíš."
"Co tu děláte, paka? Jestli vás najdou, tak to bude šlupka! A jestli vás najdou se mnou, bude to ještě horší!"
"Ale, kdo by nás hledal v takovýmhle počasí?"
"Ty si nikdy neděláš s ničím hlavu, že ne, Sasori?"
"Bystrá jako vždycky."
"Uhni, vole! Já si chci taky sednout!"křikla Kumiko na Deidaru.
"Hej, uklidni se! Sedni si Sasorimu na klín, ne?" ušklíbl se Deidara. V tu chvíli ho Kumiko chytla a sama odstrčila. Deidarovi spadl klobouk.
"Dáš si čaj?"
"Nenene, na mě venku čeká Naruto, slíbila jsem mu, že s ním půjdu na Rámen."
"To si s tím klukem dáš radši Rámen než s námi čaj?"
"Hej já mu to slíbila, jasný? A vy se odtud kliďte, než vás někdo vyprovodí na výslech. Někde se zas sejdem."
"Jo, sliby sliby... Pěkně na nás kašleš, Kumiko. A to není jen z mojí hlavy."
"Teď mám problémů až až. Ale fakt, někdy zas pokecáme."
"Hm? Ty a pokecat? Když nás zrovna nezabíjíš." neodpustil si jízlivou poznámku Deidara. Ušklíbl se a Kumiko na něj vyplázla jazyk. Pak se zvedla a vrátila se zpět k Narutovi.
"Tak, můžeme."
"Nebudu vyzvídat."
"To bych ti taky doporučovala."
"Tak co? Dáš si Miso rámen? Nebo vepřovej rámen?"
"Víš co, Naruto? Někdy jindy."
"Co s tebou zase je, sakra?! Přešla tě chuť? Nebo spíš nálada? O co tu jde, Kumiko? Doopravdy bych to rád věděl!"
"Promiň, Naruto. To nemůžeš vědět. Ale jednou spolu na ten rámen zajdeme. A dáme si u Ichiraku takovou nálož, že na nás nezapomenou."
"Tak dobře. Když nemáš náladu, stejně by to nemělo smysl. Tak já jdu. Už jsem jako myš. Ty ještě domů nepůjdeš?"
"Ještě si musím něco vyřídit. Ale pak půjdu. Nebo mě ségra rozseká. A Sayuri potřebovala s něčím pomoct, tak aspoň jednou si na ni udělám čas."
"Tak jo. Měj se, Kumiko."
"Čus..."
Kumiko se vrátila do čajovny. Ale...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama