|| !! Čtěte Pravidla !! ZDE || AKTUÁLNĚ: Kumiko Zpět; Mangai no Chikara již brzy;

Takashin příběh díl 14.

19. října 2008 v 21:40 | Oritsunika Takashi |  Takashin příběh



Sen je jako vniknutí do jiné země. Nejasné obrazy, nevysvětlitelné věci. Pocit bezmocnosti, strachu. Vše se mi odehrávalo v hlavě, slyšela jsem stále Deidarův výkřik, cítila jeho doteky na svém těle a dívala se do jeho očí. Probuzení bylo po celý měsíc bolestivé. I když se Konan snažila jak nejvíc to šlo, jed odcházel z těla bolestí. Do mého pokoje chodila jen ona, nechtěla jsem ať mně někdo v tomhle stavu viděl. Vše se ve mě měnilo, cítím jen nenávist a touho po něčí smrti. Po dlouhých se náhle bylo celé sídlo Akastsuki v pohybu. Nechápala jsem co se děje, vstala jsem z postele, vzala na sebe Akatsuki plášť a šla dolů se podívat co se vlastně děje. Pohled byl děsivý. Kakuzu se vrátil z mise a přinesl i dáreček. Tak nazval mrtvolu kterou hodil na podlahu. Přicházím pomalu k ostatním.
"Koho to přinesli?" musím se podívat.
" Takashi, tohle bys asi neměla vidět" Konan mi chtěla zkřížit cestu
" O co se sakra jedná?!" vykřiknu a odstrčím ji Dostanu se konečně k mrtvole ale kdybych věděla co mě čeká ani se nepřiblížím. Pohled na mrtvolu muže co pro můj život znamenal hodně a muže díky kterému umím skoro všechny své techniky.
" Asumo!! Neee!" objímám mrtvolu, po jeho tváři tečou mé slzy.
" Ty hnusný parchante!" chytnu Kakuzu za límec
" To musíš být až tak bezcitný abys jej přinesl sem?! Nemohl jsi jej tam nechat lidem kteří jej měli rádi?!"
" Nemohl." Řekl klidným hlasem " Nedostal bych odměnu kdybych jej tam nechal"
" Ty……" nezmohla jsem se na slova. Seberu se a utíkám pryč.
" Nechte ji! Ona se uklidní." Řekne Pein ostatním Utíkám lesem na místo kde mě kdysi vzal Itachi. Cestou zavádím o větvě, trny, zakopávám, všechno je mi jedno, jen chci pryč od sídla Akatsuki. Dobíhám na útes. Tělo celé od krve, plné modřin a škrábanců se třese a nejde to zastavit. Kleknu si, ruce si opřu o zem a jen nechám téct potoky slz.
" Kdybych neodešla, nestalo by se to, ochránila bych ho". Vzpomínky na Asumův kouř z cigaret se mi vracely. Vždycky mi to vadilo ale nikdy jsem mu to neřekla. Postavím se na nohy a jdu na kraj útesu. " Když skočím, všechno pro mě skončí a budu mít klid."
" Neuděláš to!" Ozve se za mnou a někdo mě chytí
" Nech mě! Chci to udělat" Rvu se dotyčnému z rukou
" Jenom by sis zničila život" domlouvá mi
" Co ty o tom můžeš vědět."
" Věř mi že o tom vím více než ty." Konečně jej poznám.
" Itachi! Já…. Už to prostě nezvládám" "
Ten pocit jsem měl taky když jsem udělal. Ty víš co."
" Ty toho vážně lituješ?" podívám se mu do očí " Kdybych toho nelitoval tak nenechám žít svého bratra."
" Sasuke si myslí něco jiného."
" Tak jsem to plánoval.Chci ať mě zabije on. Nikdo jiný."
" Ale to se přece nedá plánovat. Nikdy nevíš co se stane."
" Všechno se dá. Jen si musíš dávat pozor."
" Ale i to je podle mě obtížné."
" To se pleteš." Podívá se na mě. V té chvíli nemyslím na nic jiného než na to ať mě políbí. Uvědomím si že ho miluji více než kohokoliv jiného. Tolik si toho prožil a přitom dokáže být tak silný. Oproti němu je každý slabý. Jeho ruce se ke mně přibližovaly, chytly mě kolem pasu a obejmuly. Do ucha mi zašeptal
" To čemu věříš se stane, jenom se musíš snažit."
" Itachi" šeptnu Chtěla jsem mu dát polibek ale on se odtáhl.
" Promiň to nemůžu."
" Chápu." Skloním hlavu
" Věděla jsem že tu budete." Najednou přijde Konan " Je poplach!"
" Co se děje!" zeptáme se oba
" K Akatsuki se blíží tři týmy z listové vesnice a z druhé strany jsem jde tvůj bratr Itachi."
" To nevypadá dobře." Odpovím a hned vyrazíme
" Itachi?" podívám se na něj
" Hmm, co je?"
" Sasuke tady jde kvůli tobě buď na pozoru už je opravdu silný." Strachuji se
" Víš co jsem ti před chvíli řekl, na tohle já čekám."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama