|| !! Čtěte Pravidla !! ZDE || AKTUÁLNĚ: Kumiko Zpět; Mangai no Chikara již brzy;

Poslední Takashin dopis, pro všechny ! :-)

27. března 2009 v 16:50 | Oritsunika Takashi
Tento dopis je určen všem lidem kteří mě znají, četli mé povídky, viděli mě, mluvili se mnou, prostě věděli že někde tam v zapadákově někdo žije, dýchá, umí milovat, nenávidět, má přátele, má srdce, má svědomí.
Tento dopis si každý vysvětlí jinak, ti kdo mě znají více pochopí dvojsmysly, ti kdo ne tak to pochopí jako spíše povídku. Vysvětlete s to jak chcete, jak potřebujete, vše je na vás a vaší fantazii.
Jak jsem si tak pročítala nedávno své povídky, i když některé jsou nedokončené, uviděla jsem tam kousky svého života. Kousky problémů, překážek, příběhů které se mi samotné stávají. Nevěřila jsem jak můj život ovlivňuje psaní povídek. Byla jsem slepá, každý můj krok byl naplánovaný, každý pohyb, každá minuta. Nedívala jsem se kolem sebe, byla jsem ironická, špatná nálada skoro každý den. Opustila jsem někoho kdo mne miloval, ale já už s ním nemohla být, a nyní toho ani nelituji. A pak…. Pak přišlo to Světlo které mne dostalo ze tmy, jediný člověk který se mnou udělal divy, i když on sám si to asi neuvědomuje.
Umírám v Sasukeho náruči, ne já umírám v Itachiho náruči probodnutá Sasukem. Itachi mě drží, on je ten koho miluji, on mi rozumí, on mi poradil, on mi dokázal pomoct. V jeho náruči jsem v bezpečí, v žádné jiné.
Jak jste si často všimli ve svých povídkách píšu o lásce, přátelství. Věřte že jsem přesně tohle jsem v životě postrádala. Nyní jsem to našla, a jsem za tohle ráda a všem těmto lidem děkuji.
Vždycky jsem byla jiná a uvědomuji si to, nevadí mi to. Tito lidé to přehlíží. Mám je ráda a jednoho človíčka Miluji on je ten Itachi který mi pomohl, ten který mě chytl do náruče. Koukala jsem do monitoru a dívala se na Naruta a přála jsem si toto dobrodružství zažít, poznat postavy. Zažila jsem to na živo a byl to ten nejkrásnější zážitek.
Zvrhlý Orochimaru, stydlivá Hinata, skvělý Itachi, nejlepší Hanabi, vtipný Kiba.
Jiraya gang, nejkrásnější okamžiky. To jsme byly všechny spolu, naše společné chvíle, naše blbnutí. To byl nás svět. Doufám že ještě někdy vzpomínáte, já ano, nezapomínám. I dálky se dají překonat. A my to dokázali.
Jak jsem jednou psala: Vše jednou končí. Bohužel se to stalo u více věcí. Nikdo z nás to nezachránil, a je to škoda. Čas jde dál, a my také. Naštěstí vzpomínky zůstanou, vzpomínky které umí potěšit v nejhorších chvílích.

V životě nás čekají překážky které jen tak nepřekonáme, ale vždy se můžeme spolehnou na lidi kteří jsou kolem nás.
Nejdříve si uvědom co cítíš a až pak se rozhoduj. Tohoto já se držím a pomáhá to. V temných chvílích si vzpomeňte vy všichni na krásné chvíle strávené se svými přáteli.

Takashi se s vámi všemi nadobro loučí. Končí ty dny a mě zůstanou vzpomínky na vás všechny. Napíšeme si snad někdy, pokecáme. Mám vás všechny strašně moc ráda :
Sayuri, Shermane, Kumiko, Hin, Mayoko, Pink, Kocile…. A všichni návštěvníci tohoto blogu. Ještě jednou děkuju všem :-).
A vy tu zmiňovaní věřte že přes vše jte pro mě nejdůležitější lidičkové :-))

Krásné prožití všech dnů, užijte si je naplno to vám přeje

Takashi.

Jen takových pár fotek :-)) s lidmi mě drahými :-) a sem tam jsem tam i já :-D

 

Kam dál

Reklama